fotograficky.guru

31. 03. 2017Pavel Kristián

Zamyšlení nad fotografií – 1

Naučil jsem se jednu věc: Vždycky je potřeba napsat nadpis článku, jakýkoliv. Je to důležité proto, že to člověka drží v určitých kolejích, nebo – a to bývá často zajímavější – takový nadpis člověka přiměje k zamyšlení a úpravě původního záměru.

V tomto případě mi došlo, že téma, o kterém chci psát, je obecnější; není to o jedné fotografii, ale platí to dost obecně. Pomineme fotografie pro specifické účely, třeba pro prodej něčeho na webu, kde je potřeba ukázat vlastnosti prodávaného předmětu (rozměry, barvu, opotřebení apod.) a ne vytvořit umělecký pohled vzbuzující emoce: chcete prodat a ne bavit. Ve většině ostatních případů je to obráceně: fotograf chce něčím diváka zaujmout, přitáhnout jeho pozornost a zkusit ji udržet. Zkusí využít různé „triky a postupy“, ale o tom až někde jinde.

Je důležité, když má fotograf jasno, co vlastně fotografuje. Zní to možná divně: fotografuje přece to, co má před sebou, co má v hledáčku fotoaparátu. A toto je právě ta fáze, ve které dělá většina fotografujících největší chybu. Fotografují, aniž by věděli, co. Vezmu banální scénu z návštěvy ZOO s dětmi. Co bude fotograf fotografovat? Dokumentační snímek dětí u klece s opicemi? Úžas dětí nad tím, co opičky vyvádějí? Rozdíl mezi tím, co je v kleci a co je venku? Podaří se mu zakomponovat detail dítěte lízajícího zmrzlinu a opice s banánem? Objeví shodu mezi pózou dítěte a opice? Zkusí zachytit to, jak se na sebe dívají?

Teď se mi vybavil snímek ze zoo, který máme v knize Fotografie – to není o nastavení clony, jejímž autorem je slavný fotograf Jay Maisel:

maisel-zoo
© Jay Maisel, Fotografie – to není o nastavení clony

Docela banální scéna ze zoo, kterou ale z průměru vyzdvihuje neobvyklý prvek: mýdlové bubliny. A ty okamžitě spouštějí vlnu asociací a nejrůznějších úvah.

Možností je moře, bohužel většina snímků dopadne nejspíše podle první zmíněné verze: dokumentační snímek dětí u klece s opičkami. Koho to zajímá? Maminka se podívá, babička ocení nové tričko a tím historie snímku pravděpodobně končí. Pokud se na tomto snímku neobjeví náhodou něco mimořádného (nezvyklá perspektiva, úhel pohledu atd. atd.), proč by si ho měl prohlížet někdo cizí? Daleko větší potenciál zaujmout mají ty další případy.

Jedno ze zadání ve FB skupině 52fototýdnů bylo: „Červená“. (Omlouvám se, pracoval jsem s obrázky v náhledové kvalitě staženými z webu.)

krtek_2

Je zřejmé, že na tomto snímku fotografa zaujal především krtečkův červený nos a pokoušel se ho významově spojit s něčím dalším – samotný červený nos ve fotografii pro naplnění zadání samozřejmě nestačí. Červená je obecně na fotografii velmi výrazným prvkem, a to bez ohledu na velikost červeného objektu. V tomto případě ale dva červené objekty nestačí na velmi výrazné a kontrastní světlé plochy fasády, které jsou navíc zdůrazněny tmavými průhledy do obchodu a ještě opakujícími se pravidelnými liniemi. Je tady i určitá akce, která odvádí pozornost diváka: jsou tam lidé, jejich obličeje a to je pro nás velké lákadlo.

Jedna z jednoduchých metod, jak rozhodnout o vizuálně důležitých objektech, je prohlédnout si snímek s přimhouřenýma očima. Zjednoduším to čtenářům a takový obrázek ukážu:

krtek_2_rozmaz

Co z obrázku zůstalo? Světlé plochy fasády a tmavé otvory. Kde je červená? Zůstala pouze v nepatrném náznaku, navíc to ani není krteček, ale slečna v červeném. Význam červené zde není dostatečný na to, aby překonal optickou výraznost světlé fasády.

A co když se scéna mírně změní:

krtek_3

Význam červené bundy se poněkud zvýšil. Ještě většího zjednodušení by se dosáhlo, pokud by z pravého dolního rohu do snímku nezasahovaly stíny postav, které se na snímku neobjevují a pro snímek nejsou vůbec zajímavé. Červená dostala daleko více prostoru, ale je jasné, že to pořád není asi to, čeho chtěl fotograf dosáhnout. (Jenom na okraj: zjednodušujte a zjednodušujte. Často je to nejlepší cesta k lepšímu snímku.)

Na dalším snímku přibyl nový prvek: TEXT. Napsal jsem to velkými písmeny, protože jakmile se ve snímku objeví text, ihned přitahuje pozornost a stává se významným prvkem snímku. Zejména v tomto případě, když je zajímavě tvarovaný a je nejsvětlejším prvkem v obraze. I když se jedná o malé rozlišení obrázku, je možné si všimnout, že více detailů v obchodě za sedícími lidmi přitahuje více pozornosti k tomu, co tam v té tmě vlastně je. Vznikají tak další prvky, které si ukrajují pozornost, kterou by fotograf chtěl směrovat jinam.

krtek_1

Jak posílit význam červené? Určitě nepomůže zeslabení slečny v červené bundě pro záměr zvýšit atraktivnost červeného nosu krtečka. Řešením nebude ani jiný ořez snímku; samozřejmě by to chtělo, aby nápis byl celý:

krtek_5

V tomto případě půjde o snímek s jiným významem, možná i s určitým náznakem konfrontace krteček – reklama, zejména pro nás, kteří krtečka vnímáme přece jenom trochu jinak a je pro nás něčím, čeho si asi na fotografii ihned všimneme. (Připomíná mi to, jak jsem si někde ve Frankfurtu ve výprodeji za jedno euro mezi množstvím vystavených gramofonových desek ihned všiml LP Karla Gotta.)
V případě, jako je tento, pokud fotograf chce využít červený nos krtečka, bude muset omezit význam ostatních prvků. Obraz bude potřeba zjednodušit a bude důležité být trpělivý. Určitě se něco červeného objeví a potom půjde jenom o to, jak si to významově dohromady sedne a jaké asociace či bisociace to v divákovi vyvolá. Dovolil jsem si zasáhnout do autorské fotografie a upravil ji (velmi nahrubo, nepřesně, věnoval jsem tomu asi minutu).

krtek_def

Myslím, že zde červená hraje vyšší roli, je však otázkou, zda je to role nejvyšší, zda je červená objektem tohoto snímku. V tomto případě jde spíše o určité napětí ve významu. Červená zde působí jako katalyzátor, jako upozornění, čeho si má divák všímat, ale objektem fotografie bude v tomto případě spíše „údiv“ krtečka nad kouřící slečnou. (Drobná poznámka: Zadání onoho týdne ve skupině 52fototýdnů nebylo udělat snímek s červenou jako objektem, hlavním předmětem snímku. Bylo to hodně obecné a bylo možné přijít i se snímkem, na kterém červená prostě jenom byla.)

Na upraveném snímku jsou důležité oba „červené“ objekty: zakryjte jeden z nich, bude tím snímek lepší? Věřím ale, že během možná několika minut (nebo několika hodin) by se objevil jiný, vhodnější červený objekt.

A závěr? Mám vlastně dva. Především by fotograf měl mít jasno, co chce fotografovat, a zkusit to realizovat. A za druhé: někdy je fotografie dílem jediného okamžiku a jediného snímku a jindy je potřeba ji vyčekat… a někdy se také stane, že prostě nedorazí.

Fotografie: © Karel Šebesta

Druhé zamyšlení nad fotografií si můžete přečíst zde.

Komentáře

Sledujte nás

Facebook YouTube Twitter RSS

© 2013-2014 ZONER software, a.s., všechna práva vyhrazena.

Facebook
YouTube
Twitter
RSS