fotograficky.guru

O víkendu jsem fotografoval jezdecké závody na Panské Líše v Brně.

Na tom konečně není nic zvláštního – při soutěžích, které se tam konají, tam chodím obvykle fotografovat. Ale protože jsme nedávno na našich FB stránkách 52 fototýdnů diskutovali právě o fotografii z jezdeckého sportu, vrátím se k tomuto tématu ještě jednou zde. Tentokrát ale z jiného úhlu pohledu: Jak fotografovat?

Snímků s tématikou jezdectví mám hodně, takže spíše jde o to zkoušet, hledat místo, kde fotografovat, odkud a jak. Setkávám se velice často s tím, že fotograf přijde, uvidí, udělá snímek a „má hotovo“. V řadě případů hotovo není, spíše se ukáže, že jde o nevyužitou příležitost. Obvykle je potřeba o fotografování přemýšlet, hledat a zkoušet. Možná na konci bude jeden snímek, ale je to výsledek řady pokusů se změnou místa, úhlu pohledu, nastavení expozice nebo úpravy kompozice. (To, že je zapotřebí přijít na fotografování připravený, se znalostí prostředí, s promyšlenou koncepcí, vhodně zvolenou technikou atd. atd. – to si nechám na jindy.)

Tady se zaměřím pouze na jednu situaci, na jednu překážku, u které jsem fotografoval. Jedním z prvních rozhodnutí, které je potřeba udělat, je, jaký styl fotografie budu chtít? Spíše dokument, nebo akci? Dokument v tomto případě znamená fotografovat z poněkud větší vzdálenosti s použitím delší ohniskové vzdálenosti. Já jsem se rozhodl spíše pro záznam akce, tj. fotografovat z hodně velké blízkosti a s objektivem s krátkou ohniskovou vzdáleností a tedy velmi širokým úhlem záběru. Snímky, které zde uvedu, byly pořízeny s ohniskovou vzdáleností v rozmezí 16 až 24 mm.

První dvojice snímků vznikla s odstupem asi 1/15 s pomocí sekvenčního snímání. Je vidět, že u tak širokoúhlého objektivu nestačí ani clonové číslo 2.8 na větší rozmazání pozadí. Na druhou stranu je i v takovém případě hloubka ostrosti na koně a jezdce dostatečná, protože při fotografování z takové blízkosti je velmi obtížné udržet koně a jezdce v záběru a navíc správně ostřit.
Toto byly jedny z prvních záběrů, které jsem na překážce pořídil. U druhého záběru upozorňuji na vliv velké blízkosti při fotografování na výraznou perspektivu celého záběru, která přispívá k akčnosti celého snímku. Použití velmi širokého zorného úhlu vyplývá z podstaty věci – tato perspektiva není dosažena zásluhou krátké ohniskové vzdálenosti, ale vzdálenosti, ze které jsem fotografoval. Při fotografování z větší vzdálenosti není možné takového efektu dosáhnout. Je to konečně vidět už na porovnání prvního a druhého snímku: jakmile se kůň dostane byť jenom o kousek blíže k fotoaparátu, na perspektivě se to okamžitě projeví. A je to pozorovatelné i na srovnání dalších dvou záběrů.

Následující snímek ukazuje stejnou překážku, ale z jiného úhlu pohledu.

Kůň je zde v téměř bočním pohledu, chtěl jsem ho zachytit v typické fázi pohybu těsně po odrazu: zadní nohy těsně nad zemí, přední úhledně složené, jezdec i kůň v dynamické pozici nad překážkou – i zde hraje perspektiva a tedy vzdálenost od objektu významnou roli. Následující snímek, pořízený v jiném případě, ale o zlomek sekundy později po odrazu, ukazuje, jak se póza změní a celá dynamika pohybu (a také zajímavá perspektiva) se vytratí a kůň i jezdec se blíží pozici, kterou označuji jako „houpací kůň“:

Je potřeba zkoušet, zkoušet a zkoušet.

Celou sérii zakončím trojicí snímků, kterou chci upozornit na jednu velmi důležitou věc: při fotografování je potřeba být opatrný, na sebe, na své věci i na okolí. V tomto případě jsem viděl, že koník před překážkou mírně vybočil, přes překážku už šel hodně zešikma a doskakoval tak na půl metru ode mne. Původně jsem chtěl fotografovat přímo z hranice vyznačené dráhy a z většího podhledu, tentokrát jsem byl ale rád, že jsem byl přece jenom o kousek dále.

Minulý článek o zamyšlení nad fotografií si můžete přečíst zde.