fotograficky.guru

Je zcela jedno, zda používáte fotoaparát za pár tisíc nebo několik desítek či stovek tisíc korun – pokud ho dobře neznáte, vaše fotografie jen stěží dosáhnou nejvyšší kvality a zcela určitě o řadu snímků přijdete, protože fotografujete s chybným nastavením nebo jste nestihli fotoaparát správně nastavit.

Nelze zcela jednoznačně doporučit to nejlepší nastavení fotoaparátu. Pomineme-li plně automatický režim (při kterém se práce fotografa omezuje na zakomponování obrazu a volbu okamžiku stisku spouště; o vše ostatní se postará automatika fotoaparátu), jsou pro různé fotografické situace vhodná jiná nastavení fotoaparátu pro pořízení toho nejlepšího snímku. Zajímavý je z tohoto pohledu režim P (Program), který je velmi pohotový a přitom umožňuje měnit parametry expozice při automatickém zachování „správné“ expozice. Zejména na cestách, při reportážním fotografování a tam, kde potřebujete zapnout a fotografovat, se může osvědčit, když si zvyknete před vypnutím fotoaparátu nastavit režim P.

Asi nejhorší situací je to, když se fotografuje s nesprávným nastavením. Nemusí jít o zcela chybné nastavení třeba expozičních parametrů, ale např. o zapnuté automatické ISO, nesprávné vyvážení bílé nebo třeba aktivní expoziční bracketing. Velmi zrádné jsou zejména takové věci, jako je změna standardního nastavení vyvážení bílé (při fotografování do JPG), kdy fotograf někdy dříve pozměnil standardní nastavení a zapomněl změnu vrátit zpět. Něco takového může být objeveno až pozdě a úprava fotografie vyžaduje zbytečné zásahy v postprocesu.
Naprostá většina fotoaparátu přitom nabízí několik možností, jak se takovým problémům vyhnout. Tou nejjednodušší, ale také nejméně efektivní, je návrat k původnímu nastavení. Tím se vymažou provedené změny, ale bude potřeba znovu aktualizovat datum a čas a zadat celou řadu dalších údajů. Toto je spíše poslední možnost, když nelze najít příčinu problémů.
V některých případech je možné omezit použití některých nastavení pouze na jeden snímek nebo třeba do vypnutí fotoaparátu. Typickým případem může být zámek expozice: pokud pomocí tlačítka AEL uzamknete (uložíte) aktuální expoziční nastavení, je možné tyto hodnoty držet třeba jenom pro následující stisk spouště nebo třeba do doby dalšího stisku AEL nebo lze zvolit jiné nastavení. Na konkrétní možnosti vašeho fotoaparátu je nutné se podívat do manuálu.

Uživatelské nastavení
Řada fotoaparátů nabízí jiné, velmi užitečné postupy, jak mít jistotu v tom, jak je fotoaparát nastaven. První z nich je uložení uživatelského nastavení. Fotoaparáty umožňují použít jedno, ale někdy i několik uživatelských nastavení. Postup je v zásadě jednoduchý: pro často používaný režim fotografování nastavíte všechny potřebné parametry (expoziční mód, ostření, ISO, WB…), zkontrolujte, zda je vše v pořádku (bracketing, formát ukládání souborů, prostor barev, kreativní režimy atd.), a postupem podle manuálu uložte aktuální nastavení jako svoje uživatelské nastavení. Když budete potřebovat v tomto režimu příště fotografovat, jednoduše vyberete z menu toto uživatelské nastavení (některé fotoaparáty k tomu mají speciální tlačítko nebo položku na kruhovém ovladači) a máte jistotu, že fotografujete s přednastavenými parametry a ne s něčím, co bylo kdoví proč a kdoví kdy nastaveno jinak.

Uživatelské menu
Menu vašeho fotoaparátu může být přehledné, nebo nepřehledné, ale v každém případě obsahuje množství položek a často to trvá poměrně dlouho, než se propracujete k té nabídce, kterou zrovna potřebujete – samozřejmě, pokud si pamatujete, ve které části menu ji vůbec hledat.
Celý tento postup lze zjednodušit vytvořením vlastního, uživatelského menu, které obsahuje pouze několik nabídek, které často potřebujete, nebo které chcete mít z nějakého důvodu rychle po ruce.
Různé fotoaparáty řeší uživatelské menu různě a musíte nahlédnout do manuálu, abyste zjistili, zda váš fotoaparát tuto funkci podporuje nebo ne.

Funkční tlačítka
S výjimkou těch nejjednodušších přístrojů je možné na těle fotoaparátů najít nějaké to tlačítko, jehož funkci lze zvolit podle potřeby, ale samozřejmě pouze z několika nabízených možností. U jednoduchých fotoaparátů to může být pouze jediné tlačítko, u pokročilých zrcadlovek, které mají na těle množství tlačítek, jich může být několik.
Jednou z možností je přímo tzv. funkční tlačítko (Fn), ale většinou je možné využít i řadu jiných tlačítek. Je na uživateli, zda tlačítkům ponechá jejich původní funkci, nebo zda jim přiřadí jiné vlastnosti podle svých preferencí. Mezi velmi často používané změny patří např. oddělení zaostření a spouště: pro zaostření se místo namáčknutí spouště používá buď speciální tlačítko nebo se tato funkce přiřadí např. snadno palcem dostupnému tlačítku pro uzamčení expozice. Jiné tlačítko, které lze dobře využít pro jinou funkci, může být tlačítko pro náhled hloubky ostrosti. Osobně například přenastavuji některá tlačítka na měření expozice se zdůrazněným středem a na bodové měření; jako základní nastavení mám přitom celoplošné měření. V takovém případě pak postačí stisknout tlačítko a mohu okamžitě porovnat rozdíl mezi expozičními hodnotami při třeba plošném měření a měření ve vybraném místě na snímku pomocí bodového měření.

Je potřeba o možnostech uživatelského nastavení vašeho fotoaparátu vědět, v manuálu vše potřebné nastudovat a s fotoaparátem vyzkoušet. Pokud se vám některé nastavení osvědčí, přidejte ho do svého fotografického workflow.