fotograficky.guru

Pokračování článku o základech svícení. Dnes další tři metody svícení.

Minule (v předchozím článku o svícení portrétu) jsme skončili u Rembranta. Plynule tedy navážu a pojďme dál.

Loop svícení

Rozmístění světel je velmi podobné tomu u Rembrandtovského svícení, ale hlavní světlo posuneme o kousek směrem k šesti hodinám (svítit tedy bude asi z 30 stupňového úhlu, vždy ale záleží na tváři fotografovaného modelu). Cílem je dostat stín nosu na linii nosolabiální rýhy (vráska vedoucí od nosu ke koutku úst – prostě nosní rýha). Nevytváříme tedy ze stínů okraje trojúhelníku, naopak chceme, aby se stín nosu a stín odvrácené strany tváře nikdy nespojily.

Všiměte si linie světla vedoucí kolem nosu až ke rtům.

Toto je mnohem lichotivější osvětlení než Rembrandtovské, pokud ale budete pracovat s ostrým světlem, je možné, že stín bude příliš výrazný. Také si dávejte pozor na ztrátu lesku v očích. Kromě toho se ale jedná o svícení, které je použitelné a lichotivé téměř u každého.

Široké svícení

Na rozdíl o předchozích případů, u širokého svícení už bude zapotřebí pohnout hlavou modelu. Široké svícení je totiž pojem, který říká, že osvětlená část tváře je přivrácena k fotoaparátu, zatímco stínem zakrytá část tváře se od fotoaparátu odvrací. Nejedná se tedy o věc svícení, ale spíše pozici tváře vůči fotoaparátu (a samozřejmě světlu). Lepší bude si vše ukázat na fotografii a schématu focení.

Tento úhel záběru je vhodný především při focení takzvaných high-key snímků, tedy těch, na kterých dominuje jas (do odvrácené strany obličeje ještě můžete trochu světla odrazit). Toto svícení tvář modelu rozšiřuje (z toho odvozen název) a je také vhodné pro focení lidí s brýlemi, ty pod tímto úhlem nehážou tolik odlesků.

Úzké svícení

Stejně jako v předchozím případě se vlastně nejedná úplně o svícení, ale spíš pozici fotografovaného. Tentokrát ale budeme osvětlovat poloviny tváře modelu naopak, než tomu bylo u širokého svícení. Na přivrácené straně tváře budeme mít stín a tu odvrácenou osvětlíme.

Efektem je (jak si domyslíte z názvu) zúžení obličeje. Jedná se mnohem výraznější a plastičtější pohled a používá se především u tmavších a low-key portrétů.

Představili jsme si šest základních portrétních svícení. Ta by opravdu měl znát každý fotograf. Bude z nich vycházet u většiny svýchportrétů, a pokud je budete trénovat na různých lidech, získáte velmi dobrou představu o tom, jak který obličej reaguje na to které osvětlení. Jakmile zmáknete tato základní svícení, nic vám nebrání v tom přidat například další světla. Jak jsem již několikrát zmiňoval, pravidla jsou od toho, aby se porušovala. Abyste pravidla mohli porušit a věděli při tom, co vlastně děláte, je důležité nejprve tato pravidla vůbec znát.

Pokud se chcete o fotografování portrétu dozvědět něco víc, doporučuji například Velkou knihu stylů portrétní fotografie, Kompendium portrétní fotografie nebo třeba na portrét zaměřenou knihu ze série Fotografie v praxi od Michaela Freemana.