fotograficky.guru

Určitě to znáte – protože máte fotoaparát, tak býváte cílem požadavků: „Vyfoť mi toto“ a „Vyfoť mi tamto.“ (Úplně jiná situace je, když potřebujete nebo chcete sami něco vyfotit – to naopak nikdo nemá čas a nikdo se nechce fotit.)

I v tomto případě byl začátek standardní: „Ta orchidej tak krásně rozkvetla, mohl bys ji vyfotit.“ Tak jsem vzal fotoaparát, přišel ke květináči a udělal cvak.

Když jsem se podíval na kytku na displeji fotoaparátu, přišlo mi líto nevyfotit to bez toho zmatku kolem. Vzal jsem květináč a postavil ho k oknu na stůl, abych se zbavil všeho toho rušivého okolí a mohl udělat trochu lepší záběr.

Pak jsem to začal brát trochu vážněji a všiml si, že listy jsou plné flíčků od vody, tak jsem je otřel. Navíc proti světlé zdi nevypadala bílá orchidej zrovna nejlépe, tak jsem vzal kus černého papíru a udělal improvizované pozadí. Pořád jsem ale nechtěl s tímto fotografováním ztrácet příliš mnoho času.

Teď už mi bylo jasné, že by to chtělo použít skleněnou nebo bílou desku pod květináč, abych se zbavil ubrusu, před kytku dát něco pro změkčení světla a zbavit se příliš výrazných odlesků. V tomto momentě mě ale začaly zajímat více samotné květy, takže jsem vyměnil 50mm objektiv za 150mm a přinesl si stativ. Pokud jsem při 50mm objektivu a pouhém světle z okna mohl fotografovat časem kolem 1/60 až 1/80 sec., pro ohniskovou vzdálenost 150 mm by tyto časy byly při focení z ruky příliš dlouhé a ISO jsem nechtěl nijak výrazně zvyšovat. Navíc pro dostatečnou hloubku ostrosti bylo zapotřebí objektiv více přiclonit, což vedlo k dalšímu zvýšení doby expozice. (Blíže k problematice ostrosti fotografie viz jiná řada článků; první a druhý.)

I když jsem se nechtěl dál zdržovat, zkusil jsem ještě květináč mírně pootočit a ostřit na jiné místo – ty kytky jsou docela zábavné a myslím, že by mě dokázaly přesvědčit a nakonec bych jim věnoval i více času, než jsem původně chtěl. Určitě by se třeba dalo experimentovat s prosvícením květů zezadu nebo hledat směr světla, při kterém by se ukázalo, že okvětní listy nejsou zcela hladké a je v nich pravidelné a velmi jemné žilkování.

A nakonec jsem neodolal a zkusil, co se dá narychlo, bez svícení, stanu, odrazných desek a dalšího vybavení, udělat, pokud se ještě více přiblížím.

V tomto případě jsem bleskově, během pouhých pár minut prošel fotografováním kytky od prostého zachycení stavu přes jednoduchý portrét květiny až po téměř abstraktní detail, který již s původní květinou jako by ani nesouvisel.

Snímky nejsou nijak upravované, pouze v některých případech oříznuté a samozřejmě zmenšené pro zobrazení na monitoru. Vím, že by se daly vyfotografovat lépe, a vím, že až se příště nechám vytáhnout slovy: „Vyfoť mi tu kytku“, udělám si více času a budu potřebovat delší přípravu i nějaké další pomůcky. Květiny za to stojí (a dají se fotit pěkně v teple domova).