fotograficky.guru

Rozhodli jsme se držet každý měsíc zde na knihyfoto.cz jedno hlavní téma. Začneme hned, téma měsíce únor je Street Photography (nebo česky pouliční fotografie).

Co je to vlastně Street photo? Jedná se o dokumentární typ fotografie, který se snaží zachytit situace běžného života v nearanžovaných podmínkách. Tento styl se definuje poměrně těžko, protože se může jednat téměř o cokoli. Opravdu nejlepší popis je asi takový, že se jedná o dokumentaci běžného života. Někdo by ji zase definoval jako momentku, ze které je cítit lidskost. Podle mého se může jednat i fotografie různých shromáždění, akcí na náměstích a podobně – je otázka, zda tyto „činnosti“ budete považovat za součást běžného života či nikoli. Definicí, co to vlastně ta pouliční fotografie je, bude asi tolik, kolik je fotografů, kteří se jí zabývají. Stejně jako bude tolik různých stylů a přístupů k ní.

František Dostál – z cyklu Letní lidé

Těžko se také bude určovat, zda existuje nějaký otec street fotografie. Obecně se za kolébku pouliční fotografie považuje Paříž konce předminulého století. Asi v té době nebylo lepšího místa na fotografování různých lidí, než módní a „světová“ metropole. Ne nadarmo byl konec devatenáctého století Pařížany přezdíván La Belle Époque (Krásné období). V roce 1889 zde například proběhla Světová výstava, díky které se může Paříž chlubit tím, co ji ve světě proslavilo snad nejvíc – Eiffelovou věží.

Steiglitz – Terminal

K tomuto období se pak v Paříži váže především (co se fotografie týče) jméno Eugene Atget. Ten je také mnohými považován za otce pouliční fotografie jako žánru (ano ano, já vím, že jsem říkal, že žádný otec tohoto žánru není – pro někoho to bude pak Atget, pro někoho zase někdo jiný… kolik fotografů, tolik názorů). V Paříži se věnoval „pouličnímu“ focení mezi lety 1890 a 1920. Nejčastěji fotil architekturu, zahrady, okna, schody… lidé mezi jeho oblíbená témata překvapivě nepatřili – a stejně je považován, za otce street phtoography! Tak je to s tím lidským prvkem, co myslíte?

Daniel D. Teoli – Thailand Taxi

S technikou je to v tomto žánru stejné, jako se vším jiným. Obecně se za to ideální považují malé, kompaktní nebo nenápadné fotoaparáty. Rychle připravené „k palbě“, protože fotit musíte rychle a bez dlouhého nastavování expozice. Přece jen se jedná o zachycení okamžiku (nebo ne?). Obecně se také jako ideální ohnisko považuje něco mezi 28 a 50 mm. Otázkou je, zda někdo může o fotografii plačící holčičky na náměstí, kterou pořídíte Nikonem D3x s 400mm objektivem, říct, že to není street fotka.

Asi nejznámější „street“ fotka – Kissing the War Goodbye – Victor Jorgensen

A abychom si ještě více zamotali hlavu, jak je to s tím zachycením přirozeného dění? Může být street fotografie aranžovaná? Je to podvod se s někým domluvit? Žurnalistická fotografie se také v mnoha ohledech aranžuje. Může fotograf do dění zasáhnout a následně pořídit fotografii? Bude taková fotka pořád street? Podle mého skromného názoru se dnes příliš škatulkuje a dělí. Popravdě, není to jedno? Hlavně že se jedná o parádní snímek, ne?