fotograficky.guru

Jaké to jsou otázky? Čekáte něco o expozici, jakou funkci má clona? Ne, je to mnohem jednodušší.

Tři otázky, o kterých se budeme dnes bavit, nesouvisí (až tak moc) s technikou, expozicí, není to ani žádný chyták, ani nic z historie. Jsou to otázky, které mi vyskočí v hlavě v okamžiku, kdy se divám na spousty fotografií na internetu, Instagramu a také některé v naší skupině 52 fototýdnů.

Otázka první: Co?

Všechno vždy vychází ze scény, subjektu, modelky. Na začátku každé fotografie je „co“. „Co“ může být kostel, může to být vaše malá sestřenka, která si hraje s míčkem, může to být fotbalista kopající do míče, může to být pohled do krajiny v mlze, nebo klidně jen pohled na barevnou mozaiku na pánských záchodech, která je prostě skvělá. Co je zásadní. Pokud nevíte, co fotografujete, nikdy to nemůžete vyfotit. Ale není to jen o tom, abyste věděli, co fotografujete. Položte si další otázku. Stojí to vlastně za fotku? Jasně, můžete přijít s tím, že ono „CO“ je jasné, fotografuji ruch na ulici. Ale je to opravdu dostatečně zajímavé téma na focení? Případně je zrovna tato ulice tou pravou? Seschlé roští může být zajímavé, ale opravdu je to úžasný subjekt na fotografování? Může být! A tím se dostáváme ke druhé otázce…

Celkem jasné „co“, portrétní snímek. Žádná velká věda.

Je tady patrné, co jsem chtěl vyfotit? Chtěl jsem zachytit ruch motorek a skútrů. Stálo to za to? Je to snímek, který mi něco dává? Je to téma natolik lákavé, že stojí za to jej fotit? Možná… možná byly špatně další dvě otázky.

Co jsem to fotil? Jasně, zajímavé barvy obchůdku v jedné z bočních uliček. Ale je to opravdu natolik zajímavý subjekt, aby obhájil to, být focen? Ne!

Otázka druhá: Proč?

Možná nejsložitější otázka ze všech tří. Odpověď na tuto otázku odlišuje dobré fotografie od těch nijakých. Já osobně rozlišuji fotografie na tři skupiny. Příběhové, grafické a produktové. Produktové vynechme. U dvou ostatních skupin obecně platí, že od fotografie chci jednu jedinou věc, aby vzbudila zájem a vyvolala v člověku nějaké emoce (ne však lítost ke mně jako fotografovi, že jsem něco takového cvakl). Emoce buď vyvoláte příběhem, nebo to může být čistě požitek z estetiky. Pokud bude mé „co“ fotbalista kopající do míče, fotografuji ho proto, abych na diváka přenesl zápal, dravost, soustředění a odhodlání. Pokud fotografuji svou malou neteř, chci na diváka přenést její roztomilost, hravost… A samozřejmě divák, který ocení snímek fotbalisty ve svém oblíbeném časopise o sportu, asi nebude nadšený, pokud mu ukáži snímek své neteře, kterou vůbec nezná. Takže je zapotřebí přemýšlet i o tom, pro koho fotografuji. Pro rodinu? Pro veřejnost? Pro firmu, která chce produktové snímky stroje?

„Co“ je zde jasné. Proč? Protože chci vyvolat jakousi melancholii, chci ukázat to, že na krásném místě je čas se pozastavit, zamyslet, udělat si chvilku pro sebe. Cestování nemusí být jen o dovádění a sytých barvách…

Proč tahle fotka? Protože moje zadání bylo vyfotit pracovníky jak sledují prezentaci. Nic víc, nic míň. Mám tu firmu, mám tu zaměstnance a mám tu prezentaci. A mám to ve stylu, který ukazuje jakousi profesionalitu (i když tahle fotka se zrovna nepodařila úplně kvůli okrajům, ale je poznat, že to není úplně mobilem z rohu místnosti).

Proč? Jen pro požitek z tvarů a linií. Je ideální? Určitě ne. Spíš hodně na hraně.

Otázka třetí: Jak?

A pokud víte, proč fotografujete, a máte jasno co vlastně, zbývá vědět jak. Sem se řadí jak technická zručnost, znalost expozice a kompozice, tak váš plán na to, jak chcete, aby fotografie působila (ta vychází právě z „proč“). Pokud chcete docílit melancholického až smutného snímku kostelíku, znamená to konkrétní nastavení expozice v jeden čas, musíte vědět, jak jej zakomponujete a zároveň musíte tušit, že abyste této kombinace expozice a kompozice dosáhli, budete potřebovat širokoúhlý objektiv a stativ.

Co? Portrétní snímek. Proč? Chci zachytit serióznost člověka, podnikatele, fotografie pro jeho profesní stránku. Všechno bych měl. Ale je to prostě blbě vyfocené. Brýle špatně, řežou tvář až moc a jdou přes oko. Brada špatně. Ramena špatně. Všechno špatně. (Fotografie je jedna ze série mnoha snímků.)

Co? Pláž a krásné moře. Proč? Abych ukázal lidem, jak krásně tam bylo, aby cítili teplotu slunce… Jak? Blbě. Necítím nic, než to, že je to hnusná fotka.

Co? Zase pláž a krásné moře. Proč? Zase chci ukázat, jak tam bylo krásně. Jak? Asi lépe, tady už si dovedu představit, že se na chvilku pod slunečník rozvalím.

Takže příště, než dáte hledáček k oku a začnete práskat snímky, zkuste se zamyslet nad tím, co fotografujete, proč to fotografujete a jak to budete fotografovat. Jasně, ne vždy se to podaří, ale pokud na tyhle tři věci neumíte odpovědět, budete mít problém.