fotograficky.guru

Nechte se inspirovat k focení zajímavých a ne tak rozšířených sportů. Zkuste třeba pool nebo snooker. Zajímavé zpestření vašeho foto-života než vysvitne sluníčko.

Příležitosti fotografovat se najdou vždy, není ani nutné čekat na to, až se udělá hezké počasí. Vzal jsem fotoaparát, pro jistotu pobral i celou sadu objektivů, protože jsem šel fotografovat do podmínek, ve kterých jsem ještě nefotil: snooker v herně. Bohužel v naší knize Naučte se fotografovat sport kreativně (autorem je Jiří Koliš a další skvělí čeští sportovní fotografové) jsem se nic o fotografování v billiardových hernách nedověděl, i když je tam řada ukázek z různých sportů. Pokud nevíte, co je to snooker, tak si představte kulečníkový stůl obrovských rozměrů (já bych u něj potřeboval oboje brýle, na blízko i na dálku, abych viděl na začátek a také dohlédl na druhý konec stolu). A koule, se kterými se hraje, jsou neuvěřitelně malé ve srovnání s běžnými kulečníkovými koulemi.

Problém, se kterým jsem dopředu počítal, je osvětlení, které je intenzivní nad vlastním stolem, zatímco okolí se utápí v šeru. Byl jsem připravený i na odraz světla od zelené plochy stolu, což způsobuje zelené zabarvení všeho kolem včetně zelených fleků na tvářích hráčů; to konečně není nic nového, znají to např. svatební fotografové, kteří stojí před splněním požadavku na fotografii nevěsty v bílých šatech na zeleném trávníku. Co mě však překvapilo dost nepříjemně, to byl odraz světla od učesaného látkového povrchu hracího stolu: při některých úhlech pohledu se ze zelené plochy stalo zrcadlo, které odráželo veškeré světlo, a místo zeleného sukna jsem na snímku dostal plochu téměř bílou. Zatím nevím, jak tento problém zcela eliminovat. Jako u každého jiného sportu bude asi řešením zkušenost; je potřeba se naučit, kterým úhlům pohledu a kterým směrům záběru se vyhýbat.

Díky tomu, že jsem mohl fotografovat hru pro zábavu a ne záběry ze soutěže, jsem se mohl pohybovat volně kolem stolu a ne fotit z jednoho místa a z jedné vzdálenosti. Mohl jsem tak vyzkoušet různé objektivy, od širokoúhlých až po teleobjektivy.

Stejně tak jsem mohl experimentovat i s různou hloubkou ostrosti i různým nastavením měření expozice. Je samozřejmé, že v takových podmínkách nelze na použití blesku nebo jiného způsobu svícení ani pomyslet. Jako u jakéhokoli jiného sportu je samozřejmě nutné znát nejen pravidla, ale také rozumět vlastní hře, protože na záběr – i když snooker vypadá jako výrazně statická hra – máte pouze několik málo sekund, a pokud nevíte, co a jak bude hráč hrát, bude úspěšnost vašich snímků velmi malá. Při použití velmi otevřeného objektivu (malé clonové číslo) je hloubka ostrosti velmi malá, a bylo potřeba velmi pozorně a maximálně přesně ostřit. Vzhledem ke komplikovaným světelným podmínkám v kombinaci s využitím delších ohniskových vzdáleností jsem většinou fotografoval s časy mezi 1/100 a 1/200 s a s vysokými hodnotami citlivosti ISO (neměl jsem možnost vyzkoušet nějaký systém stabilizace ani monopod, což by mi asi dovolilo snížit ISO nebo upravit clonu a čas o 1 až 2 expoziční stupně).

Snooker není hra, ve které by bylo možné snímat akce plné dynamiky a pohybu. Jde spíše o to pokusit se zvládnout hru světel a stínů a zachytit napětí a soustředění ve tváři hráčů. Stejně jako v jiných sportech i zde se nabízí fotografovat situaci před začátkem nebo v průběhu akce, zajímavé a emotivní snímky ale můžete dostat při zachycení hráčů po odehrání koule.

Takže – až půjdete příště do herny, nezapomeňte fotoaparát. Když vám to náhodou nepůjde s tágem, třeba si odnesete pěkné fotky.

(Snímky jsou neupravované, v některých případech pouze oříznuty a všechny zmenšeny pro zobrazení na monitoru.)