fotograficky.guru

05. 08. 2016Miroslav Kučera

Rozhovor s Janem Pohribným, předním českým fotografem

První kniha, kterou jsme s Janem Pohribným ve vydavatelství Zoner Press vydali, byla Kreativní světlo ve fotografii. Za tuto publikaci získal tento světově uznávaný fotograf ocenění Osobnost české fotografie za rok 2011. Cenu udělila Asociace profesionálních fotografů.

Janu Pohribnému, QEP, jsme položili pár otázek.

1. Co Vás vedlo k tomu, po zkušenostech s přípravou předchozí knihy Kreativní světlo ve fotografii, pustit se do dalšího velmi složitého tématu barva ve fotografii?

Mnoho let jsem vyučoval na ITF v Opavě i na workshopech doma a v zahraničí základy Barevné skladby ve fotografii. V mnohém vycházely z osvědčených principů známých již z dějin malířství, které někdy v 70. letech minulého století u nás pro fotografii formuloval prof. Šmok. Měl jsem však stále pocit, že téma barev je mnohem hlubší, košatější, že jej nelze postihnout jen několika cvičeními, kterými museli studenti projít. A také tu od dob již zmíněného prof. Šmoka chyběla nějaká smysluplná literatura, která by postihla nejen tu fyzikálně-chemickou podstatu barev a její co nejvěrnější zobrazení na fotografii a jiných médiích.

2. Kniha je nesmírně obsažná, vedle teoretických a praktických částí, které se zabývají samotnou barvou, obsahují mimo jiné i fotografie téměř stovky dalších autorů. Jak dlouho jste knihu připravoval?

Prakticky po vydání Kreativního světla (2011), jsem pomalu začal shromažďovat dostupné prameny k fenoménu barev a začal si ujasňovat, o čem všem by kniha měla být. Postupně jsem zjišťoval, jak bohaté, ale také složité téma to je. Nejen, že jsem musel řadu principů sám pochopit, ale také si je odzkoušet, zda-li je lze uplatnit ve fotografii anebo jak v tomto médiu fungují. Většina těch nejzajímavějších knih o barvách je totiž věnována především malířství a to, jak známo, pracuje s barvami odlišně než fotografie… Dobře tři roky jsem postupně dával dohromady text, který jsem ve finále, tedy poslední rok, ještě upravoval vzhledem k ilustracím, které jsem pro knihu speciálně vytvořil nebo našel ve svém archivu. Obdobné to bylo i s ilustracemi autorů, které jsem si vybral a pak jsem třeba také půl roku čekal, jestli mi poskytnou souhlas k jejich užití. Závěrečnou fází (loňské léto a podzim) byl grafický design knihy, kdy opět došlo ke korekcím a doplnění textů i vybraných fotografií. Tím, že jsem autorem i designu, mnohem snáze se takové změny provádějí, ale mnohem těžší je udržet si od tématu odstup a zůstat sebekritický. Jestli se mi to povedlo, to ať posoudí čtenáři a kritika.

3. Myslíte si, jako zkušený, profesionální fotograf, pedagog a školitel, že i pro hobby fotografa je důležité snažit se vědomě pracovat s barvou, nebo je Vaše kniha zaměřena spíše na studenty a profesionály?

Můj původní záměr byl vytvořit učebnici k prohloubení tématu především pro své studenty. Paradoxem je, že než jsem knihu dokončil, tak jsem pro neférové jednání a dlouhodobé neshody s mým nadřízeným na ITF dal výpověď… Postupně jsem si však uvědomil, že téma barev není jen tématem nějaké specializované skupiny fotografů, ale že zasahuje do všech oblastí našeho života a netýká se pouze fotografie. Určitě tedy má tato kniha smysl i pro začátečníka – amatéra, který přirozeně sice ještě hledá, jak správně nastavit clonu, čas (to koneckonců za nás dnes stejně řeší automatika aparátu), zamýšlí se nad základy kompozice, začíná přemýšlet o světle atd. Barva je toho neoddělitelnou součástí, jen si to neuvědomujeme.

4. Jaký je váš názor na používání barev v dnešní fotografii? Nemáte pocit, že to grafici na plakátech se sytostí barev již přehání?

Jednou z “přirozených” vlastností našeho chápání vnějšího světa je, že si jej přibarvujeme resp. očekáváme, že určité barvy budou sytější než ve skutečnosti jsou. Proto již dávno např. někteří výrobci fotomateriálů záměrně určité barvy zesílili. Sytě modré nebe (tzv. Kodakovská modř) v nás vyvolává asociace spojené např. nejen s čistou oblohou, ale i s létem, odpočinkem, prostorem atd. Sytá barva na sebe také víc upozorňuje než barva lomená. Na to samozřejmě reklamní grafika spoléhá, ovšem vytváří často nechtěné asociace a symboly, které mohou přesycené barvy a jejich nevhodné kombinace podprahově vyvolat. Část problému tkví rovněž ve snadné manipulaci s barvou skrze grafické editory. Ve skutečnosti, zvláště v přírodě, takto syté barvy, jaké nabízí virtuální počítačová realita, prakticky neexistují. Takže je to o míře, nakolik se barvy posunou, zesílí, anebo desaturují (což je také cool) k vyjádření jemnějších rovin sdělení.

5. Co je pro Vás zatím největší životní úspěch ve fotografování? Máte nějaký nesplněný sen?

Otázkou je, co je to úspěch… Být zastoupen v prestižní galerii? Mít výstavu v nějaké mezinárodně uznávané instituci? Vydat výpravnou monografii? Dostat státní cenu? Čím jsem starší, tak mám pocit, že podobná kritéria, která jsou jistě pro většinu západní společnosti důležitá a bývala důležitá i pro mne, postrádají hlubší smysl. Myslím si, možná naivně, že umělecká tvorba je určitou formou sebepoznání a komunikace a neměla by se dělat primárně pro úspěch, jak se dnes často děje.

Snů mám celou řadu, třeba soustředěně pracovat na nějakém tématu celý rok, aniž bych musel myslet na obživu a jiné “radosti” běžného života.

6. Jaké fotografii se nejraději věnujete, co je Vaše nejoblíbenější téma?

Krajině, ačkoliv nejsem asi krajinář v tom pravém slova smyslu a rád do ní všemožně intervenuji drobnými zásahy a svými představami.

7. Ve které zemi jste pořídil nejzajímavější fotografie?

Asi bych nespravedlivě stranil některé zemi. Rozhodně doma v Čechách jsem vytvořil toho nejvíce a co také považuji za smysluplné. Ze zahraničí je pro mne důležité Finsko, kde jsem studoval a pak zde také pedagogicky takřka 10 let působil a jeden rok zde i bydlel. Silně inspirativní je pro mne vždy Norsko a v posledních letech Itálie, kde také pobývám část roku.

8. Využíváte ve své práci více analogovou nebo digitální techniku?

Kombinuji obojí. Sice v posledních letech u mne převažuje digitální fotografie, ale používám někdy také analogový deskáč, na který připojuji tělo fullframové digitální kamery.

9. Jak jste se dostal k fotografii a co Vás na ní nejvíce baví?

Souhrou mnoha náhod: v r. 1969, jako malý kluk, jsem v Benátkách v Chrámu Sv. Marka našel svůj první fotoaparát (Kodak Baby Brown), který tam zapomněli nějací turisté. Nebo že by dar z Nebes? Moje maminka mj. dobře fotografovala, měli jsme někdy z koupelny fotokomoru a já se občas trochu “namočil”. Rozhodující ale bylo přijetí na Střední grafickou průmyslovku v r. 1976, kde jsem se hlásil na typografii, ale vzali mne na fotografii…

Jak jsem naznačil v jedné z předešlých odpovědí: skrze fotografii poznávám lépe nejen sebe, ale své okolí, tedy lidi, krajinu i přírodu, kam bych se možná nikdy nedostal.

10. Jsme knižní vydavatelství. Vy jste napsal dvě mimořádné publikace. Jaký je váš názor na vzdělávání fotografů? Stačí jen fotografovat a brouzdat internetem, kde se člověk dozví „všechno“?

Snažil jsem se napsat obě knihy tak, aby čtenář byl motivován si popsané postupy vyzkoušet i prakticky (tím se také nejvíce naučí), tedy doplnil jsem mnohá témata řadou návodů, postupů. Přes to, jako letitý pedagog vím, že nejlepší je některá témata doprovodit praktickou ukázkou v osobním kontaktu přednášejícího a studentů, takže ani sebelépe napsaná kniha ani videotutorial na internetu to těžko zastoupí. Internet je bezesporu skvělá platforma na sdílení a výměnu informací, ale né vždy důvěryhodných. U barev jsem mj. často narážel na jediný zdroj informací, kteří ti ostatní jen slepě opisovali. Dobrá kniha mi v tomto ohledu připadá jako spolehlivější zdroj.

11. Jaké jsou Vaše další plány?

Rád bych se soustředil více na vlastní tvorbu. Máte-li na mysli, jestli přemýšlím o nějaké další učebnici, tématické knize, přiznávám, že zatím nevím, musím nabrat síly o které mne připravila Kreativní barva… Není již mnoho témat, kterým “rozumím” a která jsou mi blízká. Logicky by to mohlo být o krajině, ale o té již vyšlo mnoho knih a není to zrovna téma, které se dnes “nosí”. Jistě by si ovšem zasloužila nějaký hlubší vhled. Sám se nechám překvapit.

Děkuji za rozhovor, přeji brzké nabrání sil do dalších projektů a těším se na nejbližší příležitost, kdy budete moci knižní novinku Kreativní barva ve fotografii osobně představit čtenářům.

Květa Filipi
Vydavatelství Zoner Press

Další informace o knize „Kreativní barva ve fotografii“ naleznete zde

Komentáře

Sledujte nás

Facebook YouTube Twitter RSS

© 2013-2014 ZONER software, a.s., všechna práva vyhrazena.

Facebook
YouTube
Twitter
RSS