fotograficky.guru

Blíží se doba dovolených, proto naše fotografické návody a postupy začneme klasikou: dovolenková fotografie známé památky.

Vždy, když se dostanu někam k nesčetněkrát fotografovanému a známému objektu, říkám si: Nefoť to, nic nového nevymyslíš, už to všichni vyfotili před tebou a hlavně lépe. Nakonec si stejně nějakou fotografii udělám. To stejné se stalo při poslední návštěvě Jindřichova Hradce: opět jsem si šel udělat nějaký ten „neokoukaný“ snímek zámku. Na kurzech vždy doporučuji nefotografovat v takovýchto situacích problematické celkové pohledy, ale zaměřit se spíše na detaily. V tomto případě jsem se ale rozhodl zkusit celkem zajímavý pohled na zámek z místa, které jsem dříve ignoroval, protože mi připadalo nepoužitelné. Zámecké křídlo jsem fotografoval přes výtok z rybníku Vajgar z normálně nedostupného místa za zamčenou brankou. Problémem bylo to, že stativ jsem musel položit na betonovou zídku, která je vidět vlevo na snímcích, a fixoval ho tím, že jsem se opíral o jeho roztažené nohy. Stativová hlava s fotoaparátem byla prostrčená mezi mřížemi zamčené branky. Kompozici jsem odhadoval na dálku podle živého náhledu, na který jsem tak tak za mřížemi viděl.

Fotografoval jsem s ohniskovou vzdáleností 22 mm, zídka v záběru je ve vzdálenosti asi 2 m, protější břeh s pampeliškami asi 4 m a zámek o něco více než 100 m. Při takovémto fotografování je dobré mít představu o tzv. hyperfokální vzdálenosti. Pokud nevíte, jak hyperfokální vzdálenost rychle spočítat, existuje řada kalkulátorů pro chytré telefony nebo si můžete připravit tabulku třeba podle mého oblíbeného dofmaster.com. Při tak krátké ohniskové vzdálenosti (22 mm na zrcadlovce Nikon D800, která patří k nejlepším fotoaparátů, které jsem měl kdy v ruce) jsem věděl, že nemusím clonit na maximum, abych dosáhl dostatečně ostrého snímku od oněch 2 metrů až do nekonečna. V tomto případě jsem ostřil na pampelišky na druhém břehu na vzdálenost asi 6 m, protože jsem chtěl, aby ty pampelišky byly pěkně ostré. Protože foukal vítr a každé zkrácení expozičního času bylo vítané kvůli eliminaci pohybu větví a trávy, zvolil jsem clonu f/11 (při které také objektiv dobře kreslí) a při plošném měření expozice mi vzhledem k nasazenému polarizačnímu filtru vycházel expoziční čas kolem 1/20 až 1/30 sekundy. (Podle dofmaster vychází při ohniskové vzdálenosti 22 mm, cloně f/11 a zaostření na 6 m hloubka ostrosti od 1,16 m do nekonečna.) Protože scéna obsahuje jak velmi jasnou oblohu, tak i tmavé popředí s klenbou mostku, rozhodl jsem se pro pořízení sady snímků s odstupňovanou expozicí pro pozdější složení pomocí technik pro zpracování HDR v programu Zoner Photo Studio.

Využil jsem několik možností, které moderní fotoaparáty nabízejí:

• V režimu živého náhledu (Live View) jsem při odcloněném objektivu otáčením polarizačního filtru našel polohu, při které mi vycházela hezky kontrastní obloha a živé barvy zeleně uprostřed snímku. Polarizační filtr sice vylepší tonální a barevné podání snímku, ale sníží asi o 2 EV množství procházejícího světla, proto vycházejí expoziční časy delší, než by této světelné situaci odpovídalo. (Máte-li zájem o filtry, doporučuji naši knihu Filtry).
• Nastavil jsem režim priority clony a zvolil clonu f/11 (k nastavení fotoaparátu pro snímání obrázků pro HDR se ještě později vrátím, hlavně proto, že se občas lze setkat s řadou nesprávných a chybných doporučení a postupů). Expoziční čas v režimu priority clony zvolí fotoaparát automaticky pro dosažení správné expozice a automaticky díky TTL měření započte i vliv nasazeného polarizačního filtru.
• Zvolil jsem režim expozičního bracketingu s krokem 1 EV s počtem 5 snímků. Toto nastavení znamená, že fotoaparát pořídí první snímek se zvolenou clonou f/11 a časem, který odpovídá správné expozici (v mém případě vyšla 1/25 sekundy). Pro další snímek fotoaparát nastaví čas 1/100 s, aby dosáhl podexpozice 2 EV, další snímek bude podexponovaný o 1 EV (tedy s expozičním časem 1/50 s). Následující expozice bude oproti prvnímu snímku o 1 EV přeexponovaná, tj. s automaticky nastaveným časem 1/13 s a poslední snímek je přeexponován o 2 EV a tomu odpovídá čas 1/6 s. V běžných případech budou postačovat pouze standardní 3 snímky, tedy s expozičním rozdílem 0 EV, -1 EV a +1 EV.
• Obvykle mám nastaveno ukládání snímků ve formátu RAW a použil jsem je i tentokrát.
• U mého fotoaparátu jsem zvolil snímání s předsklopením zrcátka a použil dálkovou bezdrátovou spoušť. (Jsou možné i jiné bezpečné postupy pro získání perfektně zarovnaných a nerozhýbaných snímků, určitě se k nim vrátím.)

Výsledkem fotografování je sekvence 5 snímků (expoziční rozdíl: 0 EV -2 EV -1 EV 1 EV 2 EV):

Tyto snímky tvoří základ pro zpracování na PC za pomoci aplikace Zoner Studio 16 a umožňují dosáhnout např. takovýchto výsledků:

Původní, neupravený průměrný snímek

Realistická verze HDR snímku

Více dramatické a méně realistické podání

Pokud scénu zachytíte v jejím plném dynamickém rozsahu, máte další úpravy snímku plně ve své moci a můžete dosáhnout vzhledu, který se vám bude líbit, od zcela realistického až po velmi dramatické a skutečnosti se vymykající podání. Postup, jak toho dosáhnout a jak lze pořízené snímky upravit v programu Zoner Photo Studio si ukážeme v dalším pokračování.