fotograficky.guru

Kdo jsem?

Využiji osnovu, kterou před časem vytvořila má kolegyně Nikola Žižlavská ve svém článku o sobě. A doplním všechno svými fotografiemi z poslední doby. Nechci sem dávat snímky rok staré a stokrát viděné, což zároveň znamená, že uvidíte spoustu fotbalu. Toho amerického. Jen varuji.

Jak jsem se k fotografování dostal?
Je to v rodině. Možná na to lépe odpoví starší z Kristiánů, který by v nějakém z nadcházejících článků mohl povyprávět o tom, jak se rozhodoval mezi stavařinou a IT a od IT se dostal k digitální fotografii a já se k tomu celému tak nějak „přicmrdl“. Nejprve to bylo díky mé celkem slušné angličtině (děkuji vám, počítačové hry), kdy jsem se dostal ještě na střední škole k několika překladům knih (i fotografických). Poté jsem vypomáhal i externě se sazbou knih a následně i redakcí. Odpustím si povídání o tom, že rodina jsou nejlevnější zaměstnanci, protože opravovat po mně některé věci bylo občas za trest. Ale nějak jsem se vším prokousal a jak mi na stole přistávalo stále víc knih o fotografii, rozhodl jsem se to také zkusit. Přetočíme o několik let dopředu a jsme tu dnes.

Nikon D90, 200 mm, f/2.8, 1/4000 sekundy, ISO 200

Co nejraději fotím?
Nejraději je špatné slovo. Nedovedu si představit, že bych měl navždy fotit jedno téma. Nemůžu říct, že bych chtěl fotografovat už jen hudební kapely a svatby. Prostě to nejde. Pokud tento měsíc budu fotografovat jen krajiny, za chvilku mě začnou nudit a bude mě lákat portrét. Upřímně, poslední dobou jsem dost přemýšlel nad tím, že fotografie jako taková mě vlastně nebaví. Baví mě vše kolem fotografie. Baví mě ten pocit mít fotografii, se kterou jsem spokojený. Baví mě, když moje fotografie baví ostatní lidi. Baví mě, když se na kurzu někdo naučí něco nového. Baví mě, kam všude se člověk může díky fotografii podívat a co všechno může zažít. Fotografování jako takové? Půlku času mám hlad a druhou půlku je mi zima. Hrozně často jsem unavený, hrozně často se musím hrozně přemáhat, abych vůbec někam vyrazil. Nechce se mi čistit vybavení. Nebaví mě ten pocit, když se podívám na 200 snímků, které jsem ten den nafotil, a není v nich jediný použitelný.

Olympus OM-D, 35 mm, f/10, 1/1250 sekundy, ISO 200

Řekl bych, že můj táta přistupuje k fotografii jako k řešení problému. Scénu bere jako rovnici, kterou chce vypočítat. A baví ho ten výpočet. Pro mě je to trochu živelnější. Je to jako jít hrát fotbal nebo badminton. Občas mě fotbal hrozně baví, občas bych to nejraději zabalil a šel domů. A když v zápase nedám branku a prohrajeme, jen málokdy si řeknu, že to bylo super. Takže co nejraději fotím? Dobré fotky (a jednou se k nim určitě dostanu).

Olympus OM-D, 36 mm, f/13, 1/80 sekundy, ISO 200

Čím fotím?
Ajaj. Válka techniky. Momentálně používám skoro na vše zrcadlovku od Nikonu, starší D90. Ale už narážím na některé limity a navíc byla za posledních pár let celkem dost vytížená a už to s ní není, co bývalo. Takže na seznamu (vánočních dárků… čte to tu někdo?!) je nějaký Full Frame. Buď opět Nikon se zrcátkem, nebo nějaká bezzrcadlovka, nejspíš od Sony. Protože nikdo jiný zatím Full Frame nedělá. To je moje zařízení na fotografování. K tomu spousta v rodině sdílených objektivů.

Nikon D90, 85 mm, f/4.5, 1/640, ISO 800

Při fotografování na cestách ale používám něco úplně jiného. Tahat zrcadlovku je prostě nepraktické. Měl jsem donedávna malý Olympusek (ale stejně výkonný jak moje D90), který jsem však daroval na charitu v Miami spolu s další technikou, kterou si vyzvedli ze zamčeného auta na parkovišti, zatímco jsem byl na zápase NBA. Naštěstí to bylo hned první den a já tak nepřišel o žádné fotografie a zbytek dovolené jsem dofotil na mobil. A upřímně? Mobil jede! Na cesty bych rád menší bezzrcadlovku, ale poslední dobou pokukuji jen po nějakém příslušenství k mobilu. Je to šíleně silný nástroj!

Olympus OM-D, 50 mm, f/16, 1/125 sekundy, ISO 200

Poslední věc, kterou používám, je GoPro. To ale není na focení, takže odtud dál. Naučil jsem se s ním ale jednu důležitou věc, kterou tady musím zmínit: Mějte jedno zařízení na natáčení (GoPro) a jedno na focení (mobil nebo fotoaparát). To je vše.

Sony Xperia 2

Oblíbené sklo?
70-200 mm f/2.8. Bez debat. Co chcete fotit? Portrét, sport, detail, krajinný detail? Je to perfektní kousek techniky a jeho rozsah mě neskutečně baví. Pokud bych přišel o veškerou techniku, asi bych jako první koupil tento. Možná nejprve pevnou padesátku, protože stojí pár šupů, ale hned po ní 70-200 mm f/2.8.

Nikon D90, 200 mm, f/2.8, 1/4000 sekundy, ISO 200

Nikon D90, 200 mm, f/2.8, 1/2500 sekundy, ISO 200

Co rád dělám ve volném čase?
Hmm… rozjíždím stále nějaké projekty a vzdělávám se. Jednou jsou to investice, jednou cestování. Mám rád sport, ale žádný vlastně pořádně nedělám. Občas zajdu na fotbal, občas na badminton, občas na golf, občas na beach, občas si jen tak zacvičit nebo zaházet míčem na americký fotbal do parku. Mám rád filmy, takže kino nebo jen doma u televize. Jsou měsíce, kdy mám chuť vařit každý den nějakou dobrotu, ale jsou i měsíce, kdy každý den kupuji něco hotového. Je toho prostě hodně. Vždycky je to také o lidech, se kterými tyto věci sdílím. Občas mám prostě chuť jít na drink do města, občas na poker a jsou i večery, kdy si pustím na PlayStation NFL a zahraju si jen tak pár zápasů. A u všeho fotím…

Nikon D90, 17 mm, f/2.8, 1/125 sekundy, ISO 400

Něco závěrem…
Strašně rád bych v předchozích odstavcích řekl, že fotografování je můj největší koníček a mimo něj hraji také vodní pólo a tančím latinu. Tečka. Ale tak to prostě není. Můj život je roztěkaný, rozlítaný, chaotický a i když nesmírně toužím po tom, aby měl nějaké pravidla a pilíře, u všeho se bije moje děsně analytická, plánovací a introvertní povaha s tou spontánní a extrovertní, která touží po něčem zajímavém každý den. Zrovna nedávno mi ta extrovertní začala křičet do ucha, že je čas na nějakou 4000m vysokou horu, otěže převzala plánovací (která mě nenechá to udělat spontánně) a už to mám v diáři. To jsem já. A pokud chcete trochu sledovat, co zrovna dělám, mrkněte třeba na Instagram.

Nikon D90, 70 mm, f/2.8, 1/4000 sekundy, ISO 200