fotograficky.guru

Leden 2017 věnujeme portrétu. Nemyslím si, že úplně všechno se bude v lednu týkat portrétu, ale alespoň začít rok bychom jím měli.

Portrétní fotografie je velmi zajímavý žánr: je možné vytvářet maximálně věrné portrétní fotografie, ale také portréty naprosto nerealistické, imaginární nebo abstraktní a samozřejmě jakékoli mezi těmito krajními polohami. V řadě případů ale bude jistá barevná věrnost, dostatečná ostrost a přijatelná podobnost s modelem u fotografického portrétu žádaná. A jak to u fotografování obvykle bývá, pokud na něčem záleží, bývají s tím spojené problémy.

Možnosti aplikací pro úpravy fotografií jsou téměř nekonečné, ale přesto je více než vhodné, aby snímky byly již při fotografování pořízeny v nejvyšší možné kvalitě. V případě portrétní fotografie, která je připravovaná jak ze strany fotografa, tak ze strany modelu, a zahrnuje vše možné počínaje volbou prostředí přes přípravu modelu, pózu a práci s modelem až po svícení a volbu parametrů expozice, měla by kvalita fotografie být co nejvyšší. Už při fotografování je potřeba dosáhnout optimálního rozložení tonality a především správného barevného podání snímku vzhledem k záměru portrétu.

Problematikou fotografování portrétu se zabývá velmi podrobně řada publikací vydaných vydavatelstvím Zoner Press, např. Fotografie v praxi: PORTRÉT, Kompendium portrétní fotografie, Velká kniha stylů portrétní fotografie nebo speciálně pro fotografování dětí 100% DÍTĚ – Průvodce fotografováním dětí v úplně novém světle. Velká pozornost bývá tradičně věnována světlu ve vztahu k portrétní fotografii a mnoho užitečných rad, postupů a nejrůznějších informací je možné najít např. v knihách Digitální fotografie 1 až 5 od Scotta Kelbyho nebo v publikaci Svícení – věda a magie ve fotografii a řadě dalších.

V několika článcích se podíváme na některé specifické problémy, se kterými je možné se setkat při portrétní fotografii.
Zbytek tohoto článku se zaměřuje na otázku, jak nastavit parametry pro dobrou expozici portrétu. Především je potřeba rozlišit dva pojmy: správná expozice je to, co volí fotoaparát na základě vyhodnocení světla odraženého z fotografované scény. Dobrá expozice je to, co vyhovuje záměru fotografa a co se bude více nebo méně odlišovat od toho, co volí fotoaparát.

Do hry vstupují i další okolnosti: změna pozadí nebo oblečení modelu ovlivní při stejném osvětlení scény nejen množství, ale i kvalitu odraženého světla. (Měření dopadajícího světla je proto vhodnější než měření světla odraženého.)

Při využití přirozeného světla se může docela rychle a výrazně měnit intenzita světla (mraky na obloze) a také kvalita světla, a to nejen z hlediska velikosti zdroje světla (Slunce vs. oblačnost), ale i s ohledem na barevnou charakteristiku světla. Proto v případě, kdy na konzistenci podání snímků hodně záleží, bude vhodnější nahradit přirozené světlo světlem umělým, jehož charakteristiky se nemění.

První trojice snímků ukazuje rozdíly ve výsledku při expozičním režimu priorita clony při plošném měření expozice, při měření se zdůrazněným středem a při bodovém měření na vybraném místě uprostřed levé tváře „modelky“. (Pro možnost řady opakování fotografování byla použita figurína místo skutečné lidské modelky. Je fotografováno při denním světle u okna, světlo přichází zleva.) V případě černého pozadí vychází první snímek (plošné měření) výrazně přesvětlený, druhý snímek (měření se zdůrazněným středem) dá poněkud tmavší výsledek a světlost posledního snímku (bodové měření) bude záviset na místě, které se pro měření použilo.

Obdobně vede i použití světlého pozadí k rozdílným výsledkům (opět plošné měření expozice, měření se zdůrazněným středem a bodové měření):

Vyvážení bílé je ve všech případech ponecháno na Auto a budu se jím zabývat později.

Jak je z ukázek vidět, nedá se na poloautomatické měření expozice v režimu priority clony příliš spolehnout. V případě plošného měření expozice jsou výsledky při světlém a tmavém pozadí výrazně rozdílné. U tmavého pozadí je výsledkem přesvícený portrét, který by bylo obtížné tonálně v post-procesu upravit. Bodové měření by bylo v praxi spíše nepraktické a výsledky by nemusely být konzistentní.

Nejvhodnějším režimem je v tomto případě manuální režim, při kterém se nastaví pevně expoziční čas i clonové číslo podle záměru fotografa a případně i citlivost ISO pro dobrou expozici portrétu.
Tento první článek zakončím ukázkou vlivu místa, kam při fotografování ostřit: první snímek ukazuje výsledek při ostření na levé oko modelky a druhý snímek na pravé oko modelky.

Neostré bližší oko nepůsobí dobře, neostré vzdálenější oko přijme divák obvykle bez problémů. Pro větší hloubku ostrosti bude potřeba objektiv více zaclonit, což ale může být při přirozeném světle bez zvyšování citlivosti ISO problém.

V obvyklých případech je ale potřeba dát spíše přednost zamezení pohybové neostrosti kratším expozičním časem a zvolit vyšší hodnotu ISO (jiná bude situace při fotografování s blesky).

Na obrázku je možné si také všimnout, že ostrost rychleji klesá směrem k fotografovi než od něj: při ostření na zadní oko jsou přední oko a řasy výrazně neostré, při ostření na přední oko jsou zadní oko a řasy ještě přiměřeně ostré – v jiných případech mohou být rozdíly v úrovni ostrosti větší nebo menší v závislosti na konkrétním nastavení fotoaparátu a objektivu.

V příštím pokračování se podíváme na problém s vyvážením bílé při fotografování portrétu.