fotograficky.guru

Je pravda, že jsem zapomněl uvést ještě jednu věc: čas nebo možná lenost. Koncem března (2017) jsem v rámci fotografického kurzu navštívil s účastníky Žďár nad Sázavou – místo s řadou zajímavých památek a tím i množstvím příležitostí k „dovolenkovému“ nebo „turistickému“ fotografování.

Toto fotografování má několik specifických rysů:

– Nelze si zvolit lokalitu: pokud je fotograf členem nějaké skupiny (stačí dva lidé!), jsou možnosti fotografování omezené. Není možné vybírat si kdy a co se bude fotografovat. Teď je skupina zde, takže se může fotografovat to a to, a za chvíli bude skupina někde jinde a bude možné fotografovat to, co je dostupné na tomto novém místě.

– Je nutné smířit se se světlem a počasím: i v případě, že fotograf ví, že potřebuje světlo z jiné strany, má smůlu – nemůže snímek pořídit v jinou dobu než v okamžiku návštěvy daného místa. A podobné je to s počasím. Fotograf na výletě se musí smířit s tím, jak je, a zapomenout na to, že by chtěl směrové světlo zapadajícího slunce, když má slunce někde nad hlavou a celá obloha je šedivá jako zaprané prádlo.

– Překážející lidé: vždy někdo bude někde zavazet, procházet, postávat, kouřit… nebo fotografovat.

Nejjednodušším řešením problémů je oddělit výlety od fotografování, což samozřejmě vždy nejde. Ideální je fotografovat sám a mít tím možnost řídit si kdy, kde, co a jak fotografovat. S ostatními problémy je možné si, alespoň částečně, poradit.

Jednotlivé postavy v záběru lze eliminovat několika expozicemi (s využitím stativu) a následně v postprocesu složit dohromady několik snímků, u kterých se vypustí místa s postavami. Je to možné udělat i s poměrně velkým počtem lidí (a jiných objektů), pokud se pohybují a pokud se podaří alespoň na jednom snímku najít prázdné místo, které je na jiných snímcích okupováno „rušivým“ objektem. Na jednoduchý postup je možné se podívat třeba na ukázkovém videu.
Jiným zajímavým postupem může být použití velmi dlouhého času, pomocí něhož se pohybující lidé buď rozmáznou natolik, že v podstatě zmizí, nebo tak, že vytvoří jakousi neurčitou masu „duchů“ – vhodné může být zahrnutí několika málo statických postav, které zůstanou zřetelně vykresleny.

Málo kontrastní, bezstínové světlo při zatažené obloze je často málo vhodné. V takovém případě je možné, aby si fotograf alespoň částečně pomohl technikami HDR. Pomocí expozičního bracketingu je potřeba zaznamenat několik odstupňovaných expozic (ideálně za pomocí stativu) a ty následně složit jako tzv. HDR (třeba v aplikaci Zoner Photo Studio) do jednoho snímku a pokusit se oživit jinak příliš plochou fotografii, jak je ukázáno na několika následujících snímcích.

(Uvedené fotografie tzv. Dolního hřbitova a poutního kostela sv. Jana Nepomuckého byly pořízeny s dovolením majitele poutního kostela – Římskokatolické farnosti Žďár nad Sázavou – II, www.zelena-hora.cz )