fotograficky.guru

Určitým standardem, se kterým je možné se často setkat, je doporučení: Při fotografování krajiny se cloní na maximum pro dosažení prokreslení snímku od popředí až po vzdálené pozadí. Fotografujete-li zrcadlovkou, nastavíte automaticky f/22 a všechno by mělo být v pořádku. Nebo ne?

Aby bylo možné na tuto otázku odpovědět, je potřeba si uvědomit dva základní fakty, které bezprostředně souvisejí s fotografickou technikou:

• rozsah toho, co je ve snímku ostré, vymezuje tzv. hloubka ostrosti. Hloubka ostrosti závisí především na zaclonění objektivu (tj. na použitém clonovém čísle), ovlivňuje ji vzdálenost, na kterou je zaostřeno, ale také velikost senzoru.
• u každého objektivu (ať již s pevnou nebo proměnlivou ohniskovou vzdáleností) se vlastnosti, které souvisejí s kvalitou zobrazení, mění v závislosti na použitém clonovém čísle, ale také v závislosti na nastavené ohniskové vzdálenosti u zoom objektivů. Nejlepších výsledků objektivy obvykle dosahují někde uprostřed nastavitelných hodnot a směrem k okrajům kvalita klesá.

Pro posouzení hloubky ostrosti (angl. Depth of Field, DOF) není potřeba se obracet k základním vzorečkům optiky, s výhodou je možné použít řadu kalkulátorů, které jsou běžně dostupné na webu a lze je jako samostatné aplikace stáhnout i do mobilního telefonu. Například na www.dofmaster.com je možné pro hodnoty:

• fotoaparát: Nikon D800
• ohnisková vzdálenost: 80 mm
• clonové číslo: 22
• vzdálenost roviny zaostření: 20 m

zjistit, že na snímku bude ostré vše od vzdálenosti 6,43 m od fotoaparátu až do nekonečna. Za pozornost stojí údaj, který je uveden jako hyperfokální vzdálenost (Hyperfocal distance) a má v tomto případě hodnotu 9,51 m. Hyperfokální vzdálenost závisí pouze na nastavené ohniskové vzdálenosti, clonovém čísle a tzv. průměru rozptylového kroužku (Circle of Confusion, CoC), který vyjadřuje přípustné rozostření měřené na senzoru vzhledem k požadované tiskové nebo zobrazované velikosti a pozorovací vzdálenosti výsledného snímku. Standardně se rozptylový kroužek určuje pro tisk fotografie na velikost asi formátu A4 a pozorovací vzdáleností asi 35 cm. V takovém případě je pro fotoaparáty plného formátu (Full Frame, FF, např. zmíněný Nikon D800) průměr rozptylového kroužku 0,03 mm. Pro menší senzory se průměr rozptylového kroužku snižuje (pro nikony 0,02 mm, canony 0,019 mm atd.), naopak při požadavku na větší velikost tisku při zachování standardní pozorovací vzdálenosti je potřeba průměr rozptylového kroužku zmenšit. (Bude-li potřeba tuto nezajímavou teorii doplnit, napište nám.) I bez kalkulátoru je možné snadno vypočítat hodnotu hyperfokální vzdálenosti (HFV) pomocí přibližného vzorce HFV = f^2 / (F x CoC) kde:

• HFV je hyperfokální vzdálenost v mm
• f je ohnisková vzdálenost v mm
• F je clonové číslo
• CoC je průměr rozptylového kroužku v mm

V uvedeném případě pro Nikon D800, ohniskovou vzdálenost f = 80 mm, clonové číslo F = 22 a průměr rozptylového kroužku 0,03 mm bude HFV = 802/(22 x 0,03) = 9697 mm

A k čemu je to vlastně užitečné? Když se zaostří na nekonečno, bude na snímku ostrá oblast od hyperfokální vzdálenosti až do nekonečna. Když bude zaostřeno na hyperfokální vzdálenost, bude na snímku ostré vše už od poloviny hyperfokální vzdálenosti až do nekonečna. Při zaostření někam dále za hyperfokální vzdálenost, se bude přední okraj hloubky ostrosti posouvat od poloviny hyperfokální vzdálenosti směrem k hyperfokální vzdálenosti.
V případě zaostření na vzdálenost menší, než odpovídá hyperfokální vzdálenosti, se bude přední okraj hloubky ostrosti pomalu posouvat blíže k fotoaparátu, zadní okraj hloubky ostrosti se bude přibližovat velmi rychle a celková hloubka ostrosti se bude velmi výrazně zmenšovat, až při zaostření na velmi blízké objekty (případ makrofotografie) bude hloubka ostrosti třeba jenom několik milimetrů, nebo dokonce zlomků milimetru, a bude rozložená symetricky kolem roviny zaostření.

Z uvedeného plyne jedna zásadní věc: pokud je potřeba na fotografii krajiny dosáhnout největší možné hloubky ostrosti, je potřeba ostřit na hyperfokální vzdálenost a maximálně přiclonit. Jaký ale bude rozdíl v hloubce ostrosti při různých clonách? Na webu www.dofmaster.com lze pro fotoaparát Nikon D800 a „krajinářskou“ ohniskovou vzdálenost 24 mm zjistit:

clonové číslo: 22 16 11 8
HFV [m]: 0,87 1,22 1,72 2,42
přední okraj hloubky ostrosti [m]: 0,44 0,61 0,86 1,21

Z uvedeného plyne, že zaclonit až na clonové číslo 22 je potřeba v případě, kdy má na snímku být ostré vše od přibližně půl metru před fotoaparátem až po nekonečno. Pokud bude stačit mít ostré vše od přibližně jednoho metru do nekonečna, není nutné clonit až na 22, ale postačí clonové číslo 11. Pokud by stačilo mít ostré všechno od přibližně jednoho a půl metr, stačilo by zaclonit dokonce jenom na 8.

A proč se tím vůbec zabývat? No, minimálně z následujících dvou důvodů:

• při clonových číslech 8, 11 i 16 bude většina objektivů poskytovat lepší kresebný výsledek, než při zaclonění na 22. Potřebné diagramy a hodnocení objektivů lze najít např. na stránkách www.dxomark.com/Lenses, ale i na řadě jiných míst na webu.
• už jenom změna ze clonového čísla 22 na 16 umožní zkrátit expoziční čas na polovinu a to se v případě jenom trochu větrného počasí bude hodit.

Něco jiného ale bude v případě, kdy bude použita delší ohnisková vzdálenost. Na webu www.dofmaster.com lze pro fotoaparát Nikon D800 a ohniskovou vzdálenost např. 105 mm zjistit:

clonové číslo: 22 16 11 8
HFV [m]: 16,3 23,1 32,6 46,0
přední okraj hloubky ostrosti [m]: 8,15 11,55 16,3 23,0

Rozdíly ve vzdálenosti předního okraje hloubky ostrosti jsou v tomto případě značné, je ale potřeba si uvědomit, že při použití teleobjektivu v krajině se bude s největší pravděpodobností ostřit na větší vzdálenost a i v těchto případech může být vhodné nevolit clonové číslo 22, ale třeba 16 pro dosažení lepší kresby.

V případě fotoaparátů s menšími senzory bude hloubka ostrosti větší, hyperfokální vzdálenost menší a tím větší důvod k tomu, aby se automaticky nevolilo to největší clonové číslo jenom proto, že to říká „staré, dobré“ pravidlo.

Následující sada obrázků (jsou pouze převedeny z RAW bez doostření a jiných úprav) ukazuje velmi malé výřezy z „městské“ krajiny:

• nejbližší místo je ve vzdálenosti asi 30 m od fotoaparátu, detail fasády asi 100 m a lešení asi 500 m.
• obrázky byly pořízeny se clonovými čísly 22, 16, 11 a 8.
• zaostřeno bylo na lešení v pozadí, tj. asi na 500 m kvůli posouzení kresby v popředí snímku.

U snímků pořízených s clonovým číslem 22 je vidět, že jak popředí, tak pozadí trpí určitou degradací kresebnosti (ostrost, rozlišení, kontrast). Při použití clonového čísla 11 (na obrázku) a 16 budou snímky téměř srovnatelné a výrazně lepší než při clonovém čísle 22. V případě snímků pořízených s clonovým číslem 8 bude kvalita lepší než při cloně 22, ale v popředí se již projeví určité rozostření. Na druhou stranu je potřeba uvést, že snímek při clonovém čísle 22 vyžadoval 1/8 s, při 16 stačí 1/15 s, pro 11 to bude 1/30 s a pro clonové číslo 8 vychází 1/60 s. Snímky byly samozřejmě pořízeny ze stativu s dálkovou spouští i předsklopením zrcátka, ale delší expoziční čas se podepisuje na vykreslení větví a listí u stromů ve střední části snímků.

Dále uvedené obrázky (pouze velmi malé výřezy z celkového záběru bez doostření a jiných úprav) zahrnují mnohem větší rozsah vzdáleností. Jedná se o detaily ze snímků fotografovaných s ohniskovou vzdáleností 78 mm a s clonovými čísly 22 a 11. Zaostřeno bylo vždy kousek za odpovídající hyperfokální vzdálenost, tj. v případě clonového čísla 22 na 9 m a pro clonové číslo 11 na dvojnásobnou vzdálenost, tj. 18 m. Horní dvojice snímků obsahují objekty ve vzdálenosti 36 km (vápencové stěny Pálavy) až 7 km (kostel sv. Gotharda v Modřicích). Další dvojice ukazuje objekt ve vzdálenosti asi 300 m od fotoaparátu. Detail keramické střešní krytiny je ve vzdálenosti 46 m od fotoaparátu a keře růží jsou ve vzdálenosti asi 3 m od fotoaparátu.

Z ukázek je vidět, že s výjimkou nejbližších objektů je v celém zbytku snímky lepší kresba objektivu přicloněného na clonové číslo 11. Pouze detail růží (cca 3 m) je na obou snímcích rozostřený, protože v obou případech leží před předním okrajem hloubky ostrosti, která je ve vzdálenosti téměř 9 m pro clonové číslo 11 (rozostření je velmi výrazné) a téměř 4,5 m pro clonové číslo 22 (květ je rozostřen výrazně méně). Květ růže ve vzdálenosti 3 m od fotoaparátu tak leží výrazně blíž, než je přední okraj hloubky ostrosti pro obě clonová čísla. V tomto případě by bylo nutné přiclonit minimálně na 32, ostřit na hyperfokální vzdálenost, která by byla 6 m, aby se růže dostala právě na přední okraj hloubky ostrosti. Kvalita kresby by se tím však ještě více zhoršila ve srovnání s clonovým číslem 11, a samozřejmě je otázkou, zda použitý objektiv takovým clonovým číslem vůbec disponuje.

Než se tedy rozhodnete při pořízení krajinářského snímku pro nejvyšší clonové číslo jenom proto, aby bylo všechno ostré, zamyslete se, zda nevyužít clonové číslo menší, které zabezpečí dostatečně ostrý snímek v požadovaném rozsahu vzdáleností, ale poskytne lepší kresbu a jako bonus i zkrácení expozičního času. Dobrým pomocníkem vám může být znalost hyperfokální vzdálenosti.