fotograficky.guru

Ve fotografii existuje řada pojmů, kterým ne všichni rozumí, ale tím spíše o nich zasvěceně mluví. Jedním z takových pojmů jsou v poslední době velmi oblíbené nedestruktivní úpravy a – k mému překvapení – třeba také histogram. Protože mi přišlo několik dotazů na hyperfokální vzdálenost, pokusím se (lidsky) vysvětlit, o co se jedná.

Nejprve dvě používané definice. Hyperfokální vzdálenost (budu používat HFV), v angličtině hyperfocal distance, je možné chápat jako:

1. Vzdálenost, od které směrem do nekonečna se bude jevit na snímku vše přijatelně ostré při zaostření na nekonečno.
2. Vzdálenost, na kterou když se zaostří, bude na fotografii vše přijatelně ostré od nekonečna do poloviny této vzdálenosti.

Hodnoty HVF nejsou v obou případech přesně stejné, v podstatě se liší o hodnotu ohniskové vzdálenosti, to ale není v běžných případech důležité.

Jak je možné určit hyperfokální vzdálenost?

Pro HFV platí jednoduchý vztah, nebo lépe řečeno dva vztahy:
Pro první definici vyjde: HFV = f²/(N x c)
Podle druhé definici: HFV = f²/(N x c) + f
HFV … hyperfokální vzdálenost [mm]
f … ohnisková vzdálenost [mm]
N … clonové číslo
c … průměr rozptylového kroužku (kroužku rozostření, CoC, circle of confusion)

A tady už to přestává být jednoduché a do hezké matematiky vstupuje lidský faktor, to znamená nepřesnosti, přibližnosti, dohody, odhady apod. Ohnisková vzdálenost, s tou problém není. U pevných objektivů je známá, u objektivů typu zoom je možné ji více nebo méně přesně nastavit pomocí stupnice na objektivu, případně zjistit z Exifu snímku.
Clonové číslo fotograf nastavuje, případně ho zase lze (pro automatický režim, režim Program, režim priority času) zjistit z Exifu. Pokud však někoho zajímá hyperfokální vzdálenost, bude pravděpodobně fotografovat v některém z pokročilejších expozičních režimů, tj. v manuálním režimu nebo v režimu priority clony, kdy clonové číslo přímo nastavuje.
Tím problémem, o kterém jsem se zmínil, je rozptylový kroužek (kroužek rozostření). Ten problém už začal vystrkovat růžky ve slovním spojení „přijatelně ostré“ – tam je jádro pudla. Ostrost je ve fotografii definována trochu neostře. Pokusím se to, zase jednoduše, vysvětlit.

Zdravý člověk s dobrým zrakem je schopen rozlišovat detaily pouze do určité úrovně. Běžně se vychází z toho, že hranicí je asi 1 úhlová minuta. To, co oko vidí pod zorným úhlem menším, vidí jako bod. Na rozlišení podrobností je potřeba úhel větší. Důležité je to, že se jedná o pozorovací úhel: to znamená, že nezáleží na velikosti objektu. Velký objekt ve velké vzdálenosti je možné pozorovat pod stejným úhlem jako malý objekt, který je velmi blízko – platí zde princip přímé úměrnosti.

Co to je rozptylový kroužek?
To, co leží v rovině zaostření, se zobrazí přímo na ploše senzoru. Světlo, které se odráží (vychází) z bodu v rovině zaostření, vstoupí do objektivu a objektiv ho promítne zase do bodu přesně na ploše senzoru (teoreticky). Bod, který leží mimo rovinu zaostření, se jako bod zobrazí před nebo za rovinou senzoru a paprsky tohoto světla vykreslí na senzoru místo bodu kroužek. Místo ostrého bodu se zobrazí neostrá ploška. Pro velikost této plošky existuje hranice, pod kterou na VÝSLEDNÉ fotografii bude člověk vnímat tuto neostrou plošku jako přijatelně ostrý bod. Tato hranice se označuje jako rozptylový kroužek, Circle of Confusion, CoC.

Rozptylový kroužek pro bodový zdroj – první je příliš blízko, druhý je správně zaostřený a třetí je příliš daleko.
wikipedia.org

Existuje řada různých postupů, jak se ve fotografii určuje to, co se při pohledu jeví jako přiměřeně ostré. Jednoduše (jak na konci tohoto odstavce zjistíte, dost mě to úvodní slovíčko pobavilo) je to možné popsat takto: Na fotografii zvětšené z formátu kinofilmového políčka na formát A4 a pozorované ze vzdálenosti asi 35 cm budou přijatelně ostré body, které budou na filmu/senzoru velikosti kinofilmového políčka zobrazeny jako kroužky maximálně o velikosti rozptylového kroužku, v tomto případě 0,03 mm.
Teď by bylo možné se bavit na téma: co když se nebude zvětšovat na A4, ale na A3 nebo obráceně na 10 x 15 cm? Co když mám senzor menší nebo větší? Co když se změní pozorovací vzdálenost? Co když… To všechno jsou věci zajímavé, ale až někdy příště. My jsme potřebovali ten rozptylový kroužek pro stanovení hyperfokální vzdálenosti, a ten je pro zvětšeninu A4 z kinofilmového políčka, tj. pro full frame fotoaparát 0,03 mm.

Dosazením do vzorečku je jednoduché spočítat HFV, např. pro fotoaparát Nikon D800 s použitím jednoduššího vztahu pro:
clonové číslo 8, ohnisková vzdálenost 200 mm:
HFV = 200²/(8 x 0,03) = 166 666 mm = 167 m
Clonové číslo 8, ohnisková vzdálenost 24 mm:
HFV = 24²/(8 x 0,03) = 2 400 mm = 2,4 m

V případě menšího senzoru, třeba pro fotoaparát Olympus E-M 10, bude logicky muset být rozptylový kroužek menší, protože fotografie se bude muset z menšího rozměru senzoru více zvětšovat na formát A4. Zmenšení rozptylového kroužku bude úměrné tzv. crop faktoru, který je pro tyto fotoaparáty 2, a rozptylový kroužek bude proto 0,03 / 2 = 0,015 mm. Pozor – ohnisková vzdálenost se uvažuje skutečná, nikoli její 35mm ekvivalent.
Např.:
clonové číslo 8, skutečná (nepřepočtená) ohnisková vzdálenost 12 mm:
HFV = 12²/(8 x 0,015) = 1 200 mm = 1,2 m

A co to např. znamená? Když fotoaparát Olympus E-M 10 s objektivem ohniskové vzdálenosti 12 mm zaostříte na nekonečno, bude na zvětšenině formátu A4 přijatelně ostré vše od 1,2 m do nekonečna. Nebo při zaostření na 1,2 m bude přijatelně ostré vše od 0,6 m (polovina HFV) do nekonečna.

wikipedia.org

Je nutné vždy počítat podle vzorečku?
Na webu najdete množství kalkulátorů hloubky ostrosti (DOF, Depth of Field), kde si vyberete model fotoaparátu, zadáte ohniskovou vzdálenost a clonové číslo a vyjde vám hyperfokální vzdálenost. Existuje i řada kalkulátorů pro mobilní telefony, takže máte hodnoty ihned po ruce. Já používám www.dofmaster.com.

K čemu je to všechno dobré?
Např. u fotografie krajiny chcete mít ostré vše od popředí až po vzdálený horizont – zaostřete na hyperfokální vzdálenost a dostanete tu největší hloubku ostrosti, která je pro danou kombinaci ohniskové vzdálenosti a clonového čísla pro daný fotoaparát možná. Nestačí? Přicloňte a HFV se zmenší.
Chcete fotografovat na ulici a nevíte, zda bude vždy možné ostřit? Jak daleko od vás budou asi fotografované objekty? Kolem 2 m? A chcete mít ostré i pozadí? Pak třeba pro výše zmíněný Olympus E-M 10 při ohniskové vzdálenosti 24 mm (je to ekvivalent 48 mm na plnoformátovém fotoaparátu, tj. základní ohnisko) bude potřeba HFV asi 4 m. Z tabulek nebo snadným výpočtem zjistíte, že při clonovém čísle 11 bude HFV 3,4 m. Stačí si předostřit na tuto vzdálenost a přepnout na manuální ostření a pak už na ostřicí prstenec nesahat. Tím bude na A4 zvětšeninách přijatelně ostré vše od asi 1,7 m od fotoaparátu až do nekonečna.

A protože je to už plno informací, nechám pokračování na další článek. Zatím si vyzkoušejte, zda to, co jsem zde uvedl, vám při fotografování funguje.