fotograficky.guru

Bývá dost časté, že po příchodu domů řada fotografů teprve u počítače zjišťuje, že ten správný záběr měl být o trochu jiný, než snímek, který si donesli.

Pokud je možné snímek kompozičně upravit pomocí ořezu, nemusí být ještě vše ztraceno. Často však taková záchrana není možná. Důvodem může být chybějící kousek snímku, který by byl zapotřebí pro lepší kompozici, nebo potřeba většího natočení snímku, které ve svém důsledku vede k velmi výraznému ořezu. Velmi špatné je, když teprve následně u počítače fotograf zjistí, že fotografoval ze špatného stanoviště, že měl být o kousek vlevo/vpravo/výš nebo níž.

Jsou situace, kdy prosté zhodnocení scény očima nemusí dávat jasnou představu o snímku, který lze na místě pořídit. Pouze zkušený fotograf dokáže pohled před sebou rychle a efektivně vyhodnotit a posoudit fotografický potenciál scény a zvolit výřez, který bude pro diváka dostatečně zajímavý a působivý. Při takovém posuzování hraje obrovskou roli zkušenost a určitá automatizace postupů, která je výsledkem praxe.
Oko nezkušeného fotografa může být ovlivněno nejen přímým okolím hlavního objektu, ale celou řadou všeho možné, co se vyskytuje i ve větší vzdálenosti od hlavního objektu, a dokonce i tím, co bude ležet mimo samotný snímek. Velmi obtížné je posoudit především okraje snímku.

Hodnocení scény podle toho, co je vidět v hledáčku fotoaparátu nebo na jeho LCD displeji, je jistě možné, ale často vede k tomu, že je pořízen snímek. Asi vůbec nejhorším postupem je to, když fotograf po příchodu na místo fotografování nejdříve postaví stativ. To je akce, jejímž automatickým vyústěním je pořízení snímku. Správným postupem je nejdříve si scénu před sebou prohlédnout z různých míst, z různých úhlů pohledu. Občas jsou situace, kdy je potřeba spěchat, ale většinou jde o rozhodnutí fotografa, kolik času rekognoskaci terénu věnuje.

Řada fotografů si v takových situacích pomáhá pohledem skrz „trubičku“ udělanou z dlaně zpola sevřené v pěst. Známý je také „filmařský“ rámeček poskládaný z palce a ukazováku obou rukou. Přitom je k dispozici ta nejjednodušší pomůcka, jakou je vůbec možné si připravit: průhledový rámeček.

Z jakéhokoli pevnějšího kartonu se vystřihne hledáček podle předchozího obrázku. Otvor bude mít poměr stran podle rozměru senzoru použitého fotoaparátu. Pro digitální zrcadlovky to bude poměr stran 3 : 2, pro kompaktní fotoaparáty 4 : 3; je možné použít přesně poměr stran podle pixelové velikosti snímku, který ukládá konkrétní fotoaparát, ale není to nutné, postačí přibližný poměr. Hledáček by neměl být ani příliš velký, ani příliš drobný. Následující nákres ukazuje možnou velikost hledáčku pro poměr stran senzoru 3 : 2 (digitální zrcadlovky):

Pro vytvoření hledáčku bude potřeba karton celkové velikosti 15 x 12 cm. Pro poměr stran 3 : 4 bude velikost kartonu 14 x 12 cm, vnitřní otvor bude 8 x 6 cm a okraje stejné jako v předchozím, tj. 3 cm.
Je možné použít samozřejmě menší formát, třeba poloviční, ale v každém případě je dobré ponechat dostatečně velké okraje: ty pomohou oddělit vlastní snímek od jeho okolí. Na okrajích kartonu je vyznačeno krátkými čarami třetinové dělení, které je možné využít při komponování snímku. Pro použití zlatého řezu místo třetinového dělení by se pomocné čáry nakreslily pro šířku otvoru 9 cm (formát 3 : 2) ve vzdálenostech 3,4 cm od rohu vodorovně a 2,3 cm svisle. Pro formát 4 : 3, tj. vodorovnou délku otvoru 8 cm, vychází vzdálenost od rohu 3 cm. Obecně, pro jiné rozměry bude vzdálenost pomocné čáry od rohu otvoru vždy 0,382 x příslušná délka otvoru.

Použití hledáčku je velmi jednoduché: podrží se před okem a průhledem se pozoruje obraz scény a vybírá vhodný detail. Natažením nebo pokrčením ruky je možné „zoomovat“, pracovat s širším nebo užším zorným úhlem. Hledáček je samozřejmě možné libovolně natáčet i sklápět. Práce s hledáčkem je mnohem jednodušší a rychlejší než práce s fotoaparátem, nemluvě o fotoaparátu na stativu.

Pro lepší posouzení kompozice, zejména rozložení tonality a posouzení umístění kontrastních míst a objektů je dobré vystřižený otvor přelepit poloprůhlednou fólií nebo třeba pauzovacím papírem. Tím se potlačí detaily, které mohou ovlivňovat rozhodování při volbě kompozice.
Použití pauzovacího papíru má výhodu i v tom, že na něj je možné lehce vyznačit nejen třetinové dělení nebo zlatý řez, ale třeba i jemnější mřížku nebo zlatou spirálu či jiná vodítka, která mohou pomoci při zakomponování hlavních i pomocných objektů.

Hledáček může být rovněž velmi užitečný při fotografování v případě, kdy výstupním formátem má být čtverec. Z náhledu přímo ve fotoaparátu nebo na LCD displeji se nemusí vždy podařit správně odhadnout proporce a při pozdějším ořezu na čtvercový formát se mohou objevit problémy.
Teprve po nalezení a posouzení nejlepšího snímku je čas na postavení stativu, pečlivé zakomponování a fotografování.