fotograficky.guru

Teplé počasí svádí k tomu vyrazit ven fotografovat. Třeba do zoo, které je plné vděčných fotografických „objektů“. Jak se ovšem vypořádat s nástrahami fotografování v zoo? Snad vám pomůže tento článek obsahující několik rad a doporučení.

Předtím než vyrazíte

• Nemůžete jít fotografovat současně s rodinou, určitě ne s malými dětmi.
• Nemůžete stihnout vyfotografovat celou zahradu za jeden den. Vyberte si několik zvířat a počítejte s tím, že jim budete možná muset věnovat HODNĚ času.
• Zvířata i ptáci mají svoje období aktivity (poměrně krátké) a neaktivity (poměrně dlouhé). Je dobře si to před fotografováním zjistit.

A aby tu byly i nějaké fotografie:

• samozřejmě fotografujete cedule (jednak vám pomohou v orientaci v zoo a také nebudete mít problém s určením zvířat na snímku).
• nezapomeňte si vyfotit i prostředí zahrady: stavby, parkové úpravy apod.
• mříže a pletivo jsou velký problém. Zblízka můžete fotografovat mezi mřížemi a pletivo můžete potlačit při fotografování z co největší blízkosti a odcloněným objektivem – s malou hloubkou ostrosti. Pozor ale na bezpečnost!

S čím fotografovat v zoo?

V zoo se setkáte s nejrůznějšími situacemi: fotografování na malou, střední i velkou vzdálenost, od detailu po celky, statické i velmi rychle se pohybující objekty, na plném slunci, ve stínu, v exteriéru i v interiéru, včetně tak specifických podmínek, jako je fotografování přes sklo. Neexistuje univerzální rada pro všechny situace – fotografování si spíše rozvrhněte tak, abyste nemuseli nosit veškeré vybavení, které máte.

Mobil nebo tablet je vhodný tak na rodinné snímky z výletu. Pokud chcete fotografovat zvířata, tak použijte něco od pokročilého kompaktu nahoru. Nejvýhodnější je zrcadlovka či bezzrcadlovka a já na ff používám obvykle 70-200 mm zoom v kombinaci buď s 16-30 mm nebo 24-70 mm pro širší záběry. U teleobjektivů (a totéž platí i pro menší senzory, kde je nutné ohniskovou vzdálenost přepočítat s ohledem na crop faktor!) pamatujte na pravidlo: fotografovat časem kratším než 1/f. Např. pro ohniskovou vzdálenost 200 mm je až vyloučeno, že pořídíte ostrý snímek z ruky časem delším než 1/200 s, protože stativ v zoo můžete použít pouze po dohodě. I při čase 1/200 s je lépe použít nějakou podpěru či opěru, možná vám projde monopod.

Jak fotografovat?

Obvykle fotografuji v režimu priority clony (nastavuji clonové číslo kvůli hloubce ostrosti, kterou bych chtěl, a fotoaparát zvolí expoziční čas pro dosažení správné expozice. Pokud je k tomu potřeba nějaké malé vysvětlení, doporučuji třeba naši poslední knížku Čtěte! (Pokud chcete fotografovat lépe).

Pokud čas nevychází (viz předchozí část článku), je možné pomoci si zvýšením ISO. Proč nepoužívám manuální režim? Někdy ho použiju, ale to je na delší rozbor.

Co je důležitější zmínit, je kompenzace expozice. Při použití některého z poloautomatických režimů (priorita času nebo clony) je potřeba reagovat na světelnou situaci právě kompenzací expozice – znáte to z fotografování na sněhu: abyste nedostali černochy na šedém sněhu, potřebujete korekci expozice do plusu. Obrázky ukazují různé situace, se kterými se (nejen) v zoo můžete setkat: průměrné podmínky (bez korekce), tmavý objekt na světlém pozadí (plusová korekce), světlý objekt na tmavém pozadí (záporná korekce), velmi kontrastní snímek (korekcí hlídat přepaly).

Nejde to jinak? Jde: můžete zvolit třeba bodové měření místo plošného – vyzkoušejte, já v těchto případech nepoužívám, když už, tak při fotografování lidí než zvířat.

Jak se vypořádat s problémy?

Na závěr si dovolím uvést v několika odstavcích různé příklady a poznámky k problémům.

U kočkovitých a psovitých šelem, ale i řady dalších, si obvykle při fotografování ve větších výbězích musíte počkat. Výhodou je, že vidíte vyšlapané cestičky, můžete si vybrat záběr a potom už jenom čekáte, čekáte a čekáte, zda zvíře přijde. Hyena přišla, ale podmínky byly takové, že se snímkem asi nic moc neudělám. Je to 200 mm, 1/200 s, zvažoval jsem jaké ISO a clonu a nakonec zvolil ISO 500 a f/4.5. Jak je ze snímku i z detailu vidět (je to zcela bez úprav, pouze doostření pro zobrazení), všechno je špatně. Při ostřící vzdálenosti 8,5 m vyjde hloubka ostrosti asi 0,45 m a tím, že jsem u tohoto snímku zaostřil na pravé ucho (tedy na levé u hyeny, je to ucho, které je na snímku po mé pravé ruce), je to na nic. Tygr během dlouhého (fakt dlouhého) čekání jednou zdvihl hlavu, což jsem akorát stihl, a ten druhý nehnul ani brvou. A na posledním obrázku je nejlepší fotografie velblouda, jakou jsem toho dne udělal. (Je tam, ale musíte hledat.) Někdy to jde lépe, někdy hůře, konečně u dalšího pokračování s nosorožcem uvidíte.

Hned na začátku tohoto článku jsem napsal, že na fotografování v zoo si musíte udělat čas a musíte se připravit. Vždy to ale nestačí. Někdy si zvířata postaví hlavu, a protože dobře znají své hřiště, využijí to proti vám. Nosorožec na prvním snímku nebyl ochoten se posunout ani o kousíček dál a dobře věděl, že není jiná možnost odkud ho fotografovat (druhý obrázek). Ten na dalším snímku se držel tak daleko a ani jednou se neukázal celý, že jsem z toho všeho, co jsem tam vyfotografoval, mohl udělat jen tento „podvodný“ snímek o setkání na lesní pěšině. (Všechno ukazuji pouze oříznuté a doostřené pro obrazovku, ale v tomto případě jsem upravil expozici a přidal i trochu vinětace, aby cvalda trochu vystoupil.) Poslední obrázek už je pouze ze zoufalství. Nepočítejte prostě s tím, že se vám podaří vyfotografovat vše, co byste chtěli. Budete muset přijít ještě jednou… a ještě… a ještě…

Další věc je problém, který jenom naznačím, ale kompletně ho řešit by si vyžádalo mnohem větší prostor.

Jde o odrazy. Dnes se v zoo setkáte s nejrůznějším použitím „prosklených“ průhledů. Akvária, terária, interiéry, ale i venkovní výběhy nabízejí pohledy na zvířata bez mříží nebo pletiva. Je to bezva, ale přináší to problémy: sklo může být upatlané – jak zevnitř, tak zvenku. Orosené nebo zamlžené. Může vést k proostření na odrazy nebo na špínu. Působí jako zrcadlo a odráží vše, co je před ním (viz první opička). Působí jako zdroj světla a výsledné snímky budou přesvětlené, málo kontrastní, jakoby zamlžené. Atd., atd.

Sklo můžete zkusit očistit (doporučuji pouze zvenku). Efekt zamlžení, oparu můžete upravit v postprodukci – LR nabízí přímo nástroj Dehaze („odmlžení“) – možná úprava je na dvou posledních obrázcích. Odlesky i opar můžete zkusit potlačit polarizačním filtrem, ale… (uvádím dva obrázky s efektem polarizačního filtru, bohužel nemám obrázky ze zoo). Na jedné dvojici je zaostřeno na okno, na druhé je proostřeno na odraz okolí v okně, efekt polarizačního filtru je zřejmý. Vyzkoušejte a uvidíte.

Osobně raději hledám jiný úhel pro fotografování, jiné popředí, nebo alespoň počkám, až odejde někdo ve velmi výrazném oblečení apod. Zajímavou možností (nejen pro zoo, ale třeba i muzea, akvária apod.) je fotografování s objektivem přímo opřeným o sklo. Je potřeba být opatrný, nepřetlačovat se s motorky, pokud se přední část objektivu vysouvá nebo i otáčí při zoomování či ostření. Pokud počítáte s takovým fotografováním, je dobré použít třeba měkké pěnové těsnění na několika místech sluneční clony, aby objektiv neležel přímo na skle.

Závěr

Na závěr článku o fotografování v zoo, ještě nějaké drobné problémy (tyto snímky jsem upravoval):

• to malé (má to asi 15 cm) je kosman zakrslý a je to rychlé a libuje si to v šeru a má to tak upatlané plexi, že se to prostě nedá fotografovat;
• pokud máte rádi snímky (filmy), kde se ukazuje život pod vodou a část obrazu je nad a část pod hladinou, tak si to někde v zoo zkuste!

Většina níže uvedených rad platí také u fotografování zvířat ve volné přírodě. Ale i zde je řada úskalí (např. jak zvěř v přírodě najdete, jak se k ní přiblížit, kdy je pro fotografování vhodná doba), kterými vás provede profesionální fotograf Rostislav Stach ve své knize Fotolovy 2 – naučte se fotografovat dobře zvířata v přírodě.

Květa Filipi s použitím materiálů z Facebooku fotograficky guru.