fotograficky.guru

Rozhodně fotografovat a úpravy omezit jenom na to nejnutnější a nejlépe se jim úplně vyhnout. … nebo ne? Nechci opakovat staré klišé: „Všechny fotografie jsou upravované,“ ale je to tak. Řada ikonických fotografií existuje v různých úpravách, a to se týká i hodně dávné fotografické historie.

V některé verzi je např. dána přednost jemným detailům, v jiné celkovému kontrastu. Existují i různé barevné verze atd. Tento článek se týká jiného problému: Snažit se vše vyřešit při fotografování, nebo se spolehnout na pozdější úpravy snímku? Je to otázka především situací, které lze při fotografování ovlivnit, jako je produktová fotografie, zátiší, portrét a podobné. Ve všech těchto žánrech hraje velmi významnou roli světlo. Pomocí rozložení světlých a tmavých míst vedeme pozornost diváka po různých místech fotografie, upozorňujeme na to, čeho si má všímat, a naopak některým místům na fotografii jejich ztmavením pozornost ubíráme. Zesvětlení a ztmavení lze provést jak při fotografování vhodným nasvícením nebo později na počítači. Jsou situace, kdy je nasvícení poměrně jednoduché, ale v některých případech může jít až o hodiny práce kvůli jednomu snímku. Jsou i případy, kdy potřebné rozložení světel a stínů ve výsledné fotografii v podstatě nelze realizovat pouze jednou světelnou konstrukcí, ale výsledný snímek je nutné složit z několika dílčích záběrů, protože nasvícení jedné části se může nevhodně projevit na části jiné. Někdy může být jednodušší upravit snímek na počítači namísto komplikovaného a náročného svícení, v jiných případech je téměř nutné svícení vyřešit přímo v reálu, protože na počítači by bylo velmi obtížně realizovatelné.

Zásadní problém mezi skutečným nasvícením a prací v postprocesu spočívá v tom, že při fotografování se pracuje s prostorovými objekty a se zákonitostmi šíření světla v prostoru. Při úpravě fotografie na počítači je podkladem, se kterým se pracuje, plošný snímek, a aby úpravy účinků světla vypadaly přirozeně, je nutné jim věnovat zvýšenou pozornost. Jde například o pokles intenzity světla se čtvercem vzdálenosti od zdroje světla, vržené stíny nebo různou odrazivost povrchů apod.

Jako ukázku používám zátiší z několika předmětů, které jsem našel na stole. Upozorňuji na to, že tento příklad nepovažuji v žádném případě za příklad dobrého zátiší, je to jenom ukázka pro tento článek. Pro úplnost poznamenávám, že v těchto případech, kdy pracuji s externími blesky nebo studiovými záblesky, obvykle používám manuální nastavení expozice s expozičním časem asi 1/125 až 1/200 s a clonové číslo nejčastěji 8 až 11, ale také třeba 2.8 při požadavku velmi malé hloubky ostrosti nebo až 16 naopak pro velkou hloubku ostrosti.
Citlivost ISO volím základní (obvykle je to ISO 100). Pro nastavení síly záblesku volím manuální režim, nikoli TTL režim, a blesky obvykle řídím centrálně, např. pomocí CLS (Creative Lighting System, systém kreativního osvětlování) u fotoaparátů Nikon. Pro individuální ovládání výkonu jednotlivých světel používám různé techniky, především zařazení světel do různých skupin, které se dají samostatně řídit. Je možné využívat i změnu vzdálenosti nebo různé modifikátory, difuzéry, odrazy apod.

Na následujícím snímku je ukázán vliv dostupného světla v místnosti na celkovou expozici:

Jako celkové osvětlení (nechci zde používat pojem hlavní světlo) jsem použil čelní horní světlo (externí blesk s Magic Hex Softbox) a výsledek dopadl asi takto:

Světlo z Magic Hex Softboxu je v podstatě rovnoměrně rozděleno po celém snímku. Chtěl bych upravit dvě věci: 1. „rozsvítit“ květ slunečnice, především zesvětlit jeho tmavý střed, a 2. zvýraznit paličku česneku na pravém okraji snímku. Znamená to přidat další zdroj světla. K tomu je potřeba poznamenat jednu důležitou věc. Nemusí jít nezbytně o další zařízení, např. o další externí blesk, zdrojem světla může být například odrazná deska, která usměrní světlo z jiného zdroje na místo, kam je potřeba.

Já jsem použil další dva blesky pro lokální nasvícení uvedených míst zátiší. Protože jsem chtěl nasvítit skutečně jenom omezenou část scény, pouze vybrané objekty, použil jsem nástavce, které nedovolily rozšířit světlo blesku po větší ploše, ale soustředily ho pouze tam, kam jsem chtěl.

Při práci s několika zdroji světla je vhodné postupovat tak, aby se nastavení jednotlivých zdrojů dala kontrolovat. Je vhodné postupně a samostatně nastavit jednotlivé zdroje světla, poznat, co na výsledném snímku ovlivňují, jaká bude vhodná intenzita i kvalita (směrovost, tvrdost, barva apod.). V této ukázce jsem nastavil pravé lokální světlo tak, aby osvítilo především objekty dole na pravé straně snímku.

Levé světlo jsem upravil tak, aby se jeho efekt projevil především na květu slunečnice.

Levé světlo na květ slunečnice a celkové světlo vedou k tomuto výsledku:

Po přidání pravého lokálního světla mi pak všechna tři světla dohromady poskytla tento snímek:

Efekt všech tří světel současně je nyní možné upravovat pomocí clony (clonového čísla) – vyšší clonové číslo (případně snížení citlivosti ISO) vede ke ztmavení snímku, nižší clonové číslo (případně vyšší citlivost ISO) znamená zesvětlení snímku. Účinek jednotlivých světel je pak možné upravovat individuálně pro dosažení požadovaného efektu, protože je známé, co a jak konkrétní zdroj světla osvětluje.

V dalším pokračování článku se podíváme na druhou možnost: pořízení jednoho průměrného snímku s jednoduchým celkovým nasvícením a dosažení požadovaného vzhledu úpravami na počítači.