fotograficky.guru

Je to velké téma, dokonce tak velké, že je mu věnováno i několik publikací.

Jednou z nich je skvělá kniha Ludvíka a Alexandra Baranových Obraz jako dialog s časem. Kniha má sice v titulu „obraz“, ale jde o fotografie. Kniha je tak dobrá, že je delší dobu beznadějně vyprodaná.

Expoziční trojúhelník a čas
Téma tohoto článku je ale podstatně jednodušší: jde o expoziční čas. O jednu ze součástí tzv. expozičního trojúhelníka. Expoziční čas společně s clonou a tzv. citlivostí ISO určuje expozici snímku – celkový efekt světla propuštěného na senzor. Clona, respektive velikost otvoru, kterým prochází světlo, omezuje přímo množství světla dopadajícího na senzor. Čím větší clona, tj. čím větší otvor, tím více světla může na senzor projít a tím je expozice vyšší. Clona neboli průměr clonového otvoru se určuje ze vztahu f/c, kde c je clonové číslo a f je ohnisková vzdálenost objektivu. Standardní řada clonových čísel je stanovena tak, aby každé následující číslo zmenšilo plochu clonového otvoru na polovinu a tím snížilo i expozici na polovinu. Řadu clonových čísel tak tvoří čísla 1, 1.4, 2, 2.8, 4, 5.6 atd., každé další číslo je násobkem předchozího a druhé odmocniny ze dvou. Je dobré si všimnout dvou věcí: především se clonová čísla běžně píšou s desetinnou tečkou místo desetinné čárky. A za druhé: přesné jsou vždy druhé mocniny, tj. hodnoty 1, 2, 4, atd. Liché mocniny jsou běžně zaokrouhlené, pouze v některých případech je potřeba pracovat s přesnými hodnotami vyčíslení druhé odmocniny ze dvou.

ISO je citlivost v tom smyslu, že zvyšuje (nebo snižuje) expozici snímku, ale samozřejmě citlivost samotného senzoru na světlo se nemění. Z historických důvodů je základní hodnotou ISO 100. Každé zdvojnásobení hodnoty ISO představuje zdvojnásobení expozice.

Nejmenší problémy jsou s expozičním časem, tedy s dobou, po kterou dopadá světlo na senzor. Čím delší je expoziční čas, tím vyšší je expozice. Dvakrát delší čas znamená dvojnásobnou expozici; poloviční čas představuje poloviční expozici.

Expoziční trojúhelník pak dává všechny tři tyto parametry dohromady. Důležité je to, že změna jednoho parametru může být kompenzována zbývajícími dvěma. Např. zaclonění clonovým číslem o jedno vyšší v řadě clonových čísel znamená poloviční expozici, což se dá nahradit dvojnásobným expozičním časem nebo zdvojnásobením hodnoty ISO. Všechny následující kombinace představují stejnou expozici vzhledem k této základní f/2, 1/100 s, ISO 100:

f/2.8, 1/50 s, ISO 100
f/2.8, 1/100 s, ISO 200
f/2, 1/400 s, ISO 400
…

Takovýchto kombinací je možné vytvořit teoreticky libovolné množství, ale v praxi je jich použitelných pouze několik.

Následující skupina obrázků ukazuje některé vybrané případy kombinace expozičních parametrů a jejich vliv na výsledný snímek při zachování celkové expozice (zaostřeno bylo vždy na zelený pruh keřů):

Nízké clonové číslo a dlouhý expoziční čas: při malé hloubce ostrosti je neostrá větev v popředí nahoře a vlivem dlouhého expozičního času je rozmazaný pohybující se objekt.

Nízké clonové číslo a krátký expoziční čas: při malé hloubce ostrosti je neostrá větev v popředí nahoře a pohybující se objekt je zobrazen dostatečně ostře vlivem krátkého času expozice.

Vysoké clonové číslo a dlouhý expoziční čas: hloubka ostrosti je dostatečná na ostré zobrazení jak větve v popředí, tak i pozadí snímku. Dlouhý čas vede na rozmazání pohybujících se objektů.

Vyšší clonové číslo a krátký expoziční čas: hloubka ostrosti umožní ostřejší zobrazení blízkého popředí i vzdáleného pozadí. Krátký čas „zastaví“ pohybující se objekt. V takových případech bývá potřeba zvýšit citlivost ISO pro zachování správné expozice.

Velmi dlouhé časy (zde 1,6 s) vedou až ke zprůhlednění pohybujících se objektů. Vysoké clonové číslo vede k dostatečně velké hloubce ostrosti, aby se ostře zobrazilo jak blízké popředí, tak vzdálené pozadí.

Expoziční stupeň EV
Pro změnu expozice se používá pojem expoziční stupeň, EV (Exposure Value). Jeden expoziční stupeň, + 1 EV, představuje dvojnásobnou expozici, hodnota – 1 EV pak expozici poloviční. Pro jemnější rozdíly se běžně používá dělení po třetinách expozičního stupně. Přepočítávání expozičních parametrů po třetinách expozičního stupně by bylo poměrně komplikované, naštěstí to vše bez zdlouhavého počítání zvládne velmi jednoduše fotoaparát. Je ale užitečné vědět, že snížení expozice na polovinu, tj. o – 1 EV, je možné dosáhnout buď nastavením clonového čísla o jedno vyšší v řadě clonových čísel, nebo polovičním expozičním časem, nebo poloviční hodnotou ISO. Zvýšení expozice na dvojnásobek, tj. o 1 EV, je možné buď volbou clonového čísla o jedno níž v řadě, nebo zdvojnásobením expozičního času, nebo zdvojnásobením hodnoty ISO. Je samozřejmě možné upravovat současně všechny tři parametry.

Je-li základní expozice f/2, 1/100 s, ISO 100, potom například

f/2, 1/100 s, ISO 200 představuje dvojnásobnou expozici
f/2.8, 1/200 s, ISO 100 znamená čtvrtinu expozice stejně jako např. f/4, 1/100 s, ISO 100.

Proč je vlastně potřeba zabývat se expozičním trojúhelníkem a rozdíly v celkové expozici? Protože každý z parametrů expozice ovlivňuje jiným způsobem vzhled fotografie. Celková expozice je sice stejná, ale při různých parametrech bude fotografie vypadat jinak.

Clona, čas a citlivost
Při zachování stejné expozice je možné volbou clonového čísla ovlivňovat tzv. hloubku ostrosti, jednoduše řečeno, jak velký rozsah hloubky snímku bude ostrý. Aby se celková expozice nezměnila, je nutné po změně clonového čísla patřičným způsobem upravit expoziční čas a nebo citlivost ISO.

Expoziční čas představuje možnost, jak zaznamenat pohyb: od zmrazení veškerého pohybu velmi krátkým expozičním časem až po rozmazání všeho, co je v pohybu, pomocí dlouhého času. A podobně jako v předchozím se stejné expozice dosáhne odpovídající úpravou clonového čísla a nebo citlivosti ISO.

Na hodnotu ISO je možné dívat se jako na parametr, kterým je možné dorovnat expozici na takovou hodnotu, které fotograf potřebuje dosáhnout.

Vhodnou volbou jednotlivých parametrů, clonového čísla, expozičního času a citlivosti ISO je tak možné podle potřeby expozici nastavit jako tzv. správnou expozici, odpovídající měření provedenému fotoaparátem, nebo vyšší – přeexpozici, případně nižší – podexpozici.

Současné fotoaparáty dokonale zjednodušují celý proces nastavení expozice. Zabudovaný expozimetr dokáže velmi přesně změřit expozici a fotoaparát nastaví podle zvoleného expozičního režimu vhodné parametry expozice.

Expoziční režimy
V automatickém expozičním režimu odhadne fotoaparát, jaké bude asi nejlepší nastavení clonového čísla, expozičního času a citlivosti ISO, a fotograf nemá možnost toto nastavení změnit. Přesto je tento režim použitelný pro celou řadu případů fotografování.

V režimu Program může fotograf pozměnit automaticky nastavené parametry expozice s tím, že celková expozice zůstane zachována.

Většina fotoaparátů disponuje dvojicí poloautomatických expozičních režimů: režimem priority clony (nebo též automatického nastavení expozičního času) a režimem priority času (nebo též automatického nastavení clonového čísla). V režimu priority clony nastaví fotograf clonové číslo (obvykle podle požadované hloubky ostrosti) a citlivost ISO. Expoziční čas potom určí fotoaparát, aby bylo dosaženo správné expozice.

V režimu priority expozičního času nastaví fotograf čas (podle záměru fotografa na zobrazení pohybu zmrazením nebo rozmazáním) a citlivost ISO. Clonové číslo potom zvolí fotoaparát, aby bylo dosaženo správné expozice.

S výjimkou těch nejjednodušších modelů nabízí digitální fotoaparáty také manuální režim, ve kterém všechny parametry expozice nastavuje fotograf. Tento režim je vhodný v celé řadě situací, kdy chce mít fotograf pod kontrolou všechny aspekty fotografie, nebo ve specifických podmínkách, jako je např. fotografování s bleskem nebo ve studiu se známými a neměnnými světelnými podmínkami apod.

Expoziční čas
Z hlediska expozičního času a pohybu existuje celá řada situací, které jsou určitým způsobem kritické. Není to jenom nízká hladina světla, která vyžaduje delší expozice, ale ve stručném výčtu:

– Již zmíněná nízká hladina osvětlení a s tím obvykle spojený delší expoziční čas.
– Pohyb ve scéně, který je potřeba eliminovat (např. sport, ale třeba i pohyb v krajině).
– Omezení expozičního času při fotografování s bleskem.
– Vliv roztřesení fotoaparátu při použití delších ohniskových vzdáleností.
– Specifické (kreativní) požadavky na zaznamenání pohybu ve scéně.
– Specifické (kreativní) požadavky na vytvoření dojmu pohybu ve scéně.

Na jednotlivé uvedené případy se postupně podíváme v následující řadě článků.