fotograficky.guru

Dnes se v pravidelném redakčním blogu podívám na zoubek tomu největšímu problému, který trápí téměř všechny, kteří k focení přistupují jako ke koníčku. Nevyhne se však ani některým začínajícím profesionálům.

Já fotit chci! Fotografování je můj koníček (a do určité míry i práce, ale na její výkon člověk asi nemusí být zrovna dobrým fotografem), chtěl bych fotit, baví mě i fotografie upravovat, mám rád ten pocit, když se podívám na svou vydařenou fotografii, a samozřejmě jsem také rád, když se s ní mohu následně pochlubit a jsem (patřičně) pochválen. Celý proces fotografování se mi líbí a baví mě. Ale stejně poslední dobou nefotím? Co je horší, nejsem v tom sám. Z různých směrů kolem sebe slyším, že ostatní (kdysi zažraní do focení) přestávají pomalu fotit. Proč? Zkusím nadhodit několik možných důvodů, u některých z nás může za „nefocením“ stát jeden důvod, u některých může být důvodů více.

Čas

Jediná věc, pro kterou často ztrácím trpělivost, jsou hodinky – ručičky jsou moc rychlé. – Thomas A. Edison

První nepřítel fotografa-amatéra. Celý proces pořízení fotografie zabere moře času. Nemyslím teď samozřejmě 1/60 sekundy, po kterou je otevřena závěrka foťáku. Myslím tím všechny úkony, které jsou s fotografováním spojené. Jsou celkem 4 a každý z nich vám ukrojí kus dne. (1) Focení. Samotné fotografování je samozřejmě to, co by nás bavilo nejvíc. Pokud si nenajdeme čas ani na něj, je to problém. U někoho to může být hodina denně, u někoho jednodenní výlet jednou za týden. (2) Postproces. Zde už začíná přituhovat. Ti, kteří si najdou čas na focení, už možná nenajdou tolik času na následné vyvolání snímku (ať už ve Photoshopu nebo v temné komoře). Navíc fáze úprav je většinou ta, na kterou se fotografové příliš netěší. Ať už jde o neznalost postupů, nedobré workflow nebo nepořádek v archivu, každý z těchto problémů natahuje čas, který je k úpravě fotek zapotřebí. (3) Představení fotek. Netýká se každého, někdo své fotografie prezentuje na webu, před rodinou, na stěnách oblíbené kavárny, někdo si je nechává jen pro své potěšení. Pokud je ale chcete na veřejnosti ukázat, musíte je tisknout nebo připravit prezentaci… ne pro každého zábava. (4) Příprava. Ano, i ta zabere moře času. Nemyslím tím jen naházení výbavy do batohu. Mám na mysli i čistění, servisy, nákupy nového vybavení a učení se s ním zacházet. To vše stojí čas a někteří z nás ho prostě na vše nemají.

Jak se tedy s problémem jménem čas vypořádat? Udělejte si ve věcech pořádek. Nepotřebujete při svém povolání/škole diář? Stejně si ho kupte, napište si do něj, co kdy děláte a volná místa zaplňte focením. Možná pak zjistíte, že sice nemáte ani jeden den v týdnu čas na dvě hodiny focení a pak hodinu úprav, ale v pondělí můžete jít na dvě hodiny fotit a ve středu vše upravit, no a ve čtvrtek si fotky můžete nechat vytisknout a ještě si nechat vyčistit senzor. Dalším „timemanagementovým“ pomocníčkem může být „buzerlístek“. Prostě lístek, na který si napíšete, co který den/týden chcete udělat nebo omezit. Může vypadat nějak takto:

Legenda: :-) – splněno, :-( – nesplněno, x – tento den nedělám

Pokud se ho budete snažit dodržovat (a bude se vám dařit), vytvoříte si správný návyk na focení a čas nebude problém. Samozřejmě je také možné, že v týdnu nemáte ani tu hodinu času, a pak už není pomoci. Další nepříjemností může být pracovní doba, pokud se domů vracíte za tmy, nemáte asi moc možnost fotit slunečné krajiny. Tak to ale holt je, musíte buď začít fotit něco jiného, změnit práci, nebo se spolehnout na víkendy.

Samota

Samota je hezká věc, žije-li člověk sám se sebou v míru a má-li co dělat. – Johann Wolfgang Goethe

Někomu vadí, někomu ne. Je ale občas velmi těžké najít někoho, kdo s vámi bude v jedenáct v noci fotit osvětlenou křižovatku. Někoho, kdo si s vámi vykročí na výlet za soumraku a nebude mu vadit se zapíchnout na vrcholku kopce a fotit až do tmy. Naopak, většinou jsou fotografové odsouzeni k tomu, že když už si něco vyfotit chtějí, ostatní jim „nadávají“ do brzdy a netrpělivě podupávají nohou. Pokud si do kufru na dovolenou snaží zabalit stativ, možná to schytají i fyzicky. Je pravda, že fotobrašna, stativ přes rameno a příprava na několik x-vteřinových expozic nejsou ideální romantickou večerní procházkou, ale když vás miluje…

Člověk je však bytost společenská a neuškodí si čas od času s někým o fotografiích poklábosit, získat názory a třeba se i dozvědět něco nového (ať už postup, doporučení vybavení nebo třeba jen pěkné místo na focení). V dnešní době komputerů se můžete přidat do některé z internetových skupin nebo začít řádit na nějakém fóru (nebo dole v komentářích pod článkem či na našem Facebooku!). Samozřejmě internet s sebou nese i různé problémy… Pomoci v hledání vašich fotokamarádů vám může pomoc nějaký foto klub. Mrkněte na web fotoklubů v CZ a SK a třeba zjistíte, že se ve vašem okolí nějaká partička nadšenců už schází.

Jak jsem dnes psal, čas je mrcha. A pomalu se chýlí ke konci i čas vymezený pro tento článek. Zdaleka však nekončím a pokračovat budu zase příště! Fotograf má mnoho dalších nepřátel, kteří ho od focení odrazují: nadbytek/nedostatek techniky, lenost, neúspěch… je toho plno. Pokračování příště s druhou částí.