fotograficky.guru

Všichni víme, co to je zlatý řez. Všichni jsme o něm slyšeli. Všichni ho známe a využíváme v praxi. Ehm… co že to je zlatý řez?

Zlatý řez je poměr. Je to jedna z těch věcí, kterou se matematici zabývají již velice dlouho a neznalce překvapí „jak se nějaké číslo, může vyskytovat vlastně všude kolem nás.“ První zmínky o zlatém řezu sahají někam do doby před naším letopočtem. Historikové se domnívají, že jej znali a využívali už Egypťané, ale první dohledatelné zmínky jsou někdy z doby starověkého Řecka. První, komu je přisuzováno definování zlatého řezu, je Euclid. To nás fotografy ale nemusí nutně zajímat. Nás by mělo zajímat, jak jej využíváme v praxi.

Pojďme si nejprve říct krátkou definici, ať máme představu, o čem se vlastně bavíme. Jak již bylo řečeno, zlatý řez označuje nějaký poměr. Pokud vezmeme úsečku (AB) a rozdělíme ji na dvě části podle zlatého řezu (takže někam na ni přidáme bod C). Bude platit, že poměr delší části úsečky (AC) ku kratší části úsečky (CB) je roven poměru celé úsečky (AB) k její delší části (AC). Nebudu vás napínat, je to asi 1,6180339887. Mrkneme na obrázek, snad to bude jasné.

První věc, kterou chci zmínit, je, že zlatý řez se vyskytuje přirozeně v přírodě. Najdeme ho v mnoha rostlinách a ve světě fauny. Nebudu zbytečně zabíhat do detailů, ale možná i díky tomu, že jej tak často vidíme přirozeně v přírodě, je pro naše oko tento poměr příjemný. Jakoby dával smysl. Stejně tak jej najdeme třeba v lidském obličeji. Nebudu sem cpát fotografie ananasu nebo šnečí ulity (to už se pak bavíme o zlaté nebo logaritmické spirále kolem trojúhelníku sestaveného podle zlatého řezu, to snad zase příště). Pokud chcete vidět, kde všude se zlatý řez v přírodě vyskytuje, prostě zagooglete toto slovní spojení. Některé věci vás možná překvapí.

Pojďme ale k fotografii a umění. Ještě ze Základní školy si pamatuji, že pokud chci, aby něco na stránce hrálo prim, musel jsem to umístit do zlatého řezu… asi do třetinové vzdálenosti od horního okraje. Hotovo. A je pravda, že 1,61 a drobné jsou opravdu skoro dvě třetiny.

V kompozici rozlišujeme několik základních pravidel složení snímku a umístění objektů, které jsou pro nás důležité. Symetrie se hodí v několika málo případech. Architektura, grafika a samozřejmě odlesky na vodní hladině.

Další skupinou, kterou je potřeba zmínit, je naprostý chaos nebo záměrné porušování pravidel.

No a pak tu máme umístění prvků „někam“ do prostoru. A v tomto případě je jednoduše dobré, když se blíží někam k průsečíku linií ve třetinách snímku. A to pokud možno spíše o kousek blíž do středu. Takže místo toho, aby byly ve třetině (0,66), dostanou se někam o kousek blíž zlatému řezu (0,61). A je to. Teorie za zlatým řezem je ohromná. Ve velmi zjednodušené praxi to znamená „ústřední objekt snímku nacpěte cca do třetiny, možná o kousek blíž středu“.

A protože na vás myslí i někteří výrobci fotoaparátů, možná právě ten váš umožňuje nastavit pomocnou kompoziční mřížku ne na třetiny, ale podle pravidla třetin. Takže až budete příště komponovat, zkuste si na toto pravidlo vzpomenout.